T.O. Dědci               Hlavní stránka

        Daně

    Tak se podívejme, jak jsem na tom s tím placením daní: Daně v České republice - nejsou nízké, jenom nejsou vidět.
    Naproti pres ulici bydlí pan Pokorný. Pan Pokorný fandí ministrovi Špidlovi, který mu dává přídavky na děti. Fandí také ministrovi Grégrovi, který chce podporovat rozvoj továrny, kde pan Pokorný pracuje. 
    Pan Pokorný má hrubou mzdu 12 000 korun. Jeho čistá výplata je 9 989 korun, protože se mu strhává 960 korun na sociální zabezpečení, 540 korun na zdravotní pojištění a 511 korun daň z příjmu. (Pan Pokorný uplatňuje odečitatelné položky na sebe a na dvě děti.) Firma, kde pan Pokorný pracuje, odvádí navíc státu za pana Pokorného dalších 3 120 korun na sociální zabezpečení a 1 080 korun na zdravotní pojištění, celkem 4 200 korun. (To pan Pokorný ale neví.) Práce pana Pokorného tak stojí firmu dohromady 16.200 korun. To je skutečná hodnota jeho měsíční práce. Když pan Pokorný vydělané peníze utrácí, v cenách zboží a služeb platí daň z přidané hodnoty a další spotřební daně. Např. polovina ceny benzínu jsou daně, pětina ceny bot nebo elektřiny jsou daně, dvě třetiny ceny cigaret jsou daně. Pan Pokorný měsíčně zaplatí státu ze své čisté mzdy necelých deseti tisíc na spotřebních daních dalších 1 888 korun, zhruba tolik v průměru odvede měsíčně na spotřebních daních poplatník s cistou mzdou 9 989 korun). Stát tak celkově z pana Pokorného s hrubou mzdou dvanáct tisíc ždíme každý měsíc 8000 korun. Práce pana Pokorného stála jeho zaměstnavatele 16.200 korun a stát z nich dostal 8100 korun. Z toho plyne, že stát bere panu Pokornému polovinu - tedy 50% - výdělku. Ministr práce a sociálních věcí Špidla prohlásil, že u nás máme příliš nízké daně. Nový ministr financí jej v tom podpořil, daně prý bude nutné zvýšit. Zatím tomu prý brání Opoziční smlouva, ale do budoucna se tomu údajně nelze vyhnout. 
    Pánům ministrům Špidlovi, Grégrovi a dalším leží náš osud na srdci. Chtějí zvyšovat podporu občanům i firmám. Bohužel ale nemají k dispozici jiné peníze než ty naše. A jejich přerozdělování není zadarmo. Jenom na mzdy vydají ministerstva sociálních věcí, průmyslu a financí letos přes 10 miliard korun. Mám pro pány Špidlu, Grégra a jejich výběrčí jednu radu: Nemusíte daně zvyšovat. Stačí, když lidem popravdě řeknete, jak velké daně opravdu platí. Předložte zákony, podle kterých občané uvidí na své výplatní pásce všechny daně, které opravdu platí. Občané pak třeba zvolí politiky, kteří se spokojí s daleko menšími výdaji a vystačí s nižšími daněmi. Kdyby na výplatní pásce byla vidět skutečná cena za odvedenou práci a skutečně zaplacené daně, pan Pokorný by viděl, že skutečná odměna, která mu náleží, není 12 000, ale 16 200 korun. Uvědomil by si, že to, co se nazývá hrubá mzda, je vlastně jen jakási polohrubá mzda.  Pan Pokorný by také viděl, že přímé daně, které platí, nejsou 960 + 540 + 511 korun, ale 960 + 540+ 511 + 3120 + 1080 korun. Samotné přiznání pravdy muže problém "příliš nízkých" daní vyřešit. Ukázalo by se totiž, že daně jsou ve skutečnosti příliš vysoké. Občané by si uvědomili, že to, co od státu získávají, za ty daně nestojí. Pak by zvolili strany, které prosazují méně šílených podpor a projektů, a vystačí s nižšími daněmi. 

PETR MACH, analytik Centra pro ekonomiku a politiku