T.O. Dědci               Hlavní stránka

Pálení čarodějnice 28.4 - 1.5.2000

Fotky

   Letošní čarodějnice se opět konaly u Jindřišky a Jindřicha na hájovně. Předcházelo jim sobotní dobývání dřeva z lesa za pomoci řezníkovy Avie, která dlouho odmítala poslušnost, ale nakonec si dala říci. Všichni byli pak na hájovně vesele zdraveni kvičením hlídacího Karbouše, který pobíhal ve vysoké trávě na zahradě kolem své boudičky. (Pro ty, kteří se akce nezůčastnili: Karbouš = cca. dvouměsíční selátko divočáka). Protože někteří hodlali přespat na zahradě, bylo nutné posekat trávu. Motorová sekačka se po chvilce přemlouvání vesele rozeběhla a dokonce i chvíli sekala, ale opravdu jen chvíli. Pak se zahřála a bylo třeba jí opět přemlouvat. Tentokrát důkladněji. Po její několikeré rozborce a sborce komplikované Karboušem (stále kradl nářadí), po níž jak se ukázalo několik šroubků přebývalo a jiných se naopak nedostávalo se chopil plantážník Česťa klasické kosy a za chvíli bylo hotovo. To již dorazil i Řezník se soudkem. I když teplota moku nebyla nejoptimálnější, všichni si s chutí natočili. Ochutnávání pak pokračovalo až do noci.
  Noc proběhla vesele, protože Karbouš postupně všechny, kteří spali na zahradě pod širákem, obšťastňoval svojí přítomností. Nakonec si ustlal vedle Luboška a spal s ním až do rána. Luboš pak vesele ve škole vypravoval, že spal s prasetem…
    V neděli ráno jsme se pustili do stavby hranice dřeva a přípravy čarodejnice. Stavba utěšeně rostla, i zásluhou Jindřicha, který nás zásobil kvalitním materiálem (pouze červenou značku na špalku bylo nutno ukrývat před kolem jdoucími turisty, aby se nám nehromadili u hranice).
    Odpoledne jsme vyrazili k Pastvičáku, abychom se osvěžili v jeho vlnách. Osvěžující to tedy bylo až moc. Kromě otužilců typu Kačer a Česťa a dětí jsem tam nakonec vlezl i já (škrábali mě piliny za krkem i jinde). Rychle potopit a ven. I tak se mi zdálo, že mi zimou cosi upadlo. Zato mi už nic neškrábalo.
    Navečer došlo ještě k rychlé zabijačce (nikoli Karbouše, ale úplně jiného prasete), při níž exceloval samozřejmě Řezník. Jím upravený polotovar byl napíchnut na rožeň a za pomoci několika obětavců (jmenujme hlavně Šebestovou a Myšáka) opékán na ohni dlouho do noci.
    Po setmění došlo konečně na to hlavní. Zapálení čarodějnice. Vlastně nejprve hranice. Ta chytla poměrně snadno. Horší to již bylo s vlastní čarodějnicí. Na svém bidle stále vzdorovala ohni. Bidlo se již začalo kácet a čarodějnice stále vesele vzhlížela na svět. Až když jí bylo pomoženo zapalovacím klacíkem, vesele vzplála. To bylo radosti. Oslavovali jsme to dlouho do noci. Někteří jedinci dokonce tak důkladně (nechci jmenovat, že Pavle), že se je snažila k ránu praštit zem do čela. V průběhu oslav jsme obrali pašíka, takže ráno z něj zbylo jen torzo kostí, na kterých pak Karbouš vesele hodoval, a vůbec mu nevadilo, že požírá kolegu. 
    Když jsme se prospali, došlo na klasické jarní otloukání píšťaliček. Dokonce bych to nazval kurz výroby píšťalek. Pod vedením Kačera se snažili udělat píšťalku i tací, jako Luděk. Po velkém boji však nakonec pískala i jemu.
    Celá tato akce byla velmi vydařená. Je třeba poděkovat Jindřišce a Jindřichovi za perfektní přípravu, organizaci, trpělivost, ubytování a vůbec za všechno.

Honza