V pátek
jsme se postupně sjeli na tábořišti. Většina auty, až na Mátlovce, kteří
přijeli vlakem do Borku a pak šli pěšky. Budiž jim za to vzdána čest! Když už
chválím, vzpomenu také Řezníka, který přivezl dříví do lesa a pivo do hospody. I
když to vypadá jako nesmysl, ukázalo se, že to byl dobrej nápad. Zvláště pivo jsme
ocenili.
V sobotu jsme se rozdělili do tři skupin. První plánovala okružní
pochod Českým rájem, založil ji Honza. Nakonec měla dokonce dva členy, Honzu a mě.
Většinu získal Kačer, který prohlásil, že v takovém vedru nikam nejde a že se
celý den bude válet u Krčáku. Třetí skupinu pak zaplnil Řezník. Ten se nechal
slyšet, že slunce mu škodí, a že dojde maximálně z tábořiště do hospody.
S Honzou jsme si to ale pěkně užili.Vyrazili jsme k Věžáku, u
něj jsme uhnuli na Krčkovice. Cesta vede údolíčkem, kde i v tom horku bylo jak v
ledničce. Až nastane globální oteplení, bude tam jistě rvačka o parcely. Z
Krčkovic jsme si to namířili do Čertoryj. Netrefili jsme to správný údolíčko a
tak jsme si po prudkém sestupu prohlédli zatím téměř prázdný tábor skautů. V
Čertoryjích jsme si dali jedno a znovu (jako obvykle posledních sedm let) jsme se
divili zanedbanosti tábořiště, hospody a obsluhy.
Osvěženi jsme vyrazili údolím Čertoryj na Valdštejn. Cesta byla
velmi příjemná, pod korunami stromů jsme vůbec nevěděli, že je třicet. Cestou do
kopce nám ale stejně vyrostla žízeň. Chladivý bufáč na Valdštejně nám udělal
moc dobře. Pak jsme si udělali vycházku na Kopicův statek. Už jsem tam nebyl spoustu
let a těšil jsem se.
Oběd na Hrubé skále u Štekla jsme si jistě zasloužili. Sépiové
kroužky a řezané pivo s pulzujícím rozhraním mezi tmavým a světlým mě naplnily
optimizmem. Vždycky, když jsem u Štekla, musím si vzpomenout na to, jak v dobách, kdy
nás vyhazovali z kdejaký zaplivaný čtyřky, tady nás vždy přivítali, nakrmili
a napojili.
No a z Hrubice na Vidlák je to už jen kousek, takže jsme stihli i
ten Krčák. Koupání sice na první pohled nevypadalo nic moc, ale bylo příjemné.
Trochu připomínalo koupání v polívce, jednak teplotou, jednak množstvím zeleniny.
Přesto mi připadalo lepší, než na Věžáku.
V neděli jsme již vytvořili skupinu jen jednu, a to koupací. Po
dobrém obědě jsme se začali rozjíždět domů.
