T.O. Dědci

   Sucho. Kupodivu jsme vůbec nezmokli. V pátek jsme zaparkovali Řezníkovo vozidlo v Oknech před hospodou a dali si tlačenku (moc huspeniny, ale jinak ušla) a pár piv. O půlnoci jsme se vypotáceli a vydali se po zelené hledat převis. Byla tma jak v p..., ale i když jsme asi 3x zakufrovali, našli jsme skály a nakonec i pěknej kemp. Bylo to od Oken asi 2km. Ještě jsme rozdělali oheň a dorazili se plechovkáčema a fernýtkem Suchouš samozřejmě rumem, Řezník obojím, protože byl po nemoci).

    Ráno jsme uvařili, Venca léčil hlavobol aspirinem, Řezník reguloval tlak nějakejma pilulema, mě taky nebylo nejlíp - no prostě Dědci. Vyrazili jsme přesně ve 12:00 směr Bezděz. Čím jsme byli blíž, tím byla ta hora vyšší. Řezník se z toho orosil studeným potem a zbledl jak křída. Proto jsme udělali pauzu, poradili se z mapou a rozhodli. Obejít HORU zprava. I tak to bylo řádně do kopce. Na druhé straně Bezdězu jsme nasadili pochodový směr na Hradčany. Podle mapy tam měla vést zcela rovná neznačená cesta. A taky tam byla. Šli jsme po ní dobré 3km pořád za nosem, příjemně klesala. Bohužel se náhle ztratila v bažinách. Tak jsme se kousek vrátili a použili osvědčenou fintu z rána: Obejít bažiny zprava a projít jimi po silnici u Dubového vrchu. Mělo to být asi 2km. Po dvou hodinách trmácení (někdo furt přehazoval světový strany - tu slunce vykouklo na severu místo na západě, tu potok tekl zleva doprava, místo zprava doleva a tak) jsme konečně silnici objevili a došli po ní až do Hradčan. Již jsme se těšili na gáblík a na limonádu (byli jsme po pátku zcela dehydrovaný), jenže ta stará kr... měla zase zavříno jako minule. Tak jsme zašli na Osamělou Hvězdu, dali si tonic a kávu, doplnili zásoby piva a vyrazili do Kostřího. Už byla zase tma jako v pytli. Kupodivu všichni dělali, jako by tam netrefili, tak to bylo na mě. V pohodě jse našel odbočku z cesty a všichni notně utrmácení jsme přešli mokřiny a drápali se k převisu. Břízy vlevo, potůček po pravé straně, a hle. Převis někdo přestavěl. Byli jsme bohužel v sousedním údolí. Řezník se málem rozplakal, že je po nemoci a že už nemůže. Copak spát by se tam dalo, ale nebyla tam studánka a smrděli tam nějaký ploštice či co. Tak jsme dali kvas a vydali se zase dolů. Na druhý pokus jsem to už našel. Když jsme tam zcela vysílení dorazili, bylo to tam zase celý vybílený. Kostičky vyházený v údolí, nikde ani klacík, ohniště zahlazený a na stromě výstražná tabulka zákaz kouření a rozdělávání ohně v lese. V nohách jsme měli dobrejch 20km a na to jít na dřevo, jsme již neměli sil. Ve 22:00 jsme již spali jako zabitý.

    Ráno jsme se vzbudili v 9:00, přeřídili si hodinky na 10:00 a po zralé úvaze - proč se tahat se dřevem k ohni, když můžeme udělat oheň u dřeva jsme zabalili a vyrazili po cestě nad krmelec mezi buky. Tam jsme uvařili (bohužel jsme neměli dost vody na kávičku, protože studánka v Kostřím byla celá zakalená), a pak pokračovali do Splavů. V hospůdce jsme pojedli, popili a vlakem se pak přesunuli k vozidlu do Oken. Vót vsjo.

                                Dědkům nazdar.