Česko Saské Švýcarsko 21.4 2000 - 23.4 2000

Sjeli jsme se v pátek 21.4.2000 na chalupě u Tomáše kousek nad Šluknovem. Kupodivu jsme dorazili všichni včas někdy kolem osmý včetně Česti. Tomáš už měl rozdělaný oheň na kačery a Řezník, protože přijel jako vždy první, už oslídil místní hospůdku. Celkem jme přijeli já, Šebestová, Tereza, Žlutej, Řezník, Česťa, Veronika a jejich děti (Tereza, Kuba, Krtek), Dan a domácí Tomáš. Opekli jsme kačery, dali kousek piva a šli spát, respektive nás vyhnal od ohně déšť.

Ráno jsme se vzbudili a azuro. Přesunuli jsme se autmo do Kyjova a vandřík začal v Kyjově v Jihočeský restauraci. Při obědě jsme se rozdělili na segedín a svíčkovou a oblíbená hra mohla začít. Dan s Tomášem nás začali tahat po skalách a lesích, samozřejmě co nejkomplikovanějšíma cestama a pořád nahoru a dolu. Po chvíli ovšem zjistili, že s námi nehnou a taky jsme po zimě všichni nějak spuchlý a do kopečka se soudečektěžko valí, takže Dan plánovanou cestu neustále redukoval. Tím pádem jsme skončili na kempu asi v pět poblíž Sokolího vrchu. Kemp byl nádhernej převis dokonce i s malou boudičkou na zimu. Došli jsme na dříví, udělali oheň a začali debužírovat. Přišla nádherná teplá noc a byla i poměrně dlouhá produkce asi do půlnoci. Jelikož cestou nebyla žádná osvěžovna a vypadalo to, že ani druhý den nebude, tak jsme šetřili pivem i zahřejvadlama a většinou jsme pili čajíček z vody z potůčku. Ráno jsme se dokonce i vzbudili dřív a vyrazili netradičně před dvanáctou. Den byl jak malovanej a nádherný vedro. Stezka byla podobná té včerejší, hlavně ne po značených cestách a pokud možno pořád nahoru a dolu až na Eustacha, což je pro nás hluchý kultovní místo. Pak jsme pokračovali dál až do restaurace Na Tokáni, ale byli jsme tam kolem poledne, plno lidí a gumařů a obsluha žádná. Vysrkli jsme po jednom pivu a valili se dál do lesa, kde jsme poobědvali z vlastních luncheonů a pak dál k Panenský jedli. Tam Dan s Tomášem pravili, že ví o dobrým kempu u Černý brány a že půjdeme zkratkou. Opět se potvrdilo pravidlo: oč je zkratka delší o to je cesta horší, a tak jsme po částečném klouzání po prdeli různejma kaňonama přistáli u řeky Křinice, ovšem o údolí vedle. Cesta dál vedla buď přes strašný skály nebo vodou. Prosadil jsem vodu. Bylo to sice jen asi 100 m, ale málem nám upadli nohy a taky mi lehce uplavala kytara. Na břehu jsme oschli a Dan s Tomášem nás museli opustit, protože Tomáš musel do služby a Dan domů k nemocný rodince. Ještě nám ukázali směr na kemp a rozloučili jsme se. Kemp byl opět přepychovej a taky byla produkce a všechno bylo nádherný. V pondělí ráno zase azuro a vedro, takže jsme po ranní kávě vyrazili zpátky ke Křinici a dali koupačku. Posléze jsme vyrazili směrem na Kyjov, kde jsme nechali oře. Cesta ubíhala v pohodě, nikdo nás už nehonil takže dědkovská klasika. Z Kyjova jsme vyjížděli asi v pět.

Vandr byl nádhernej, počasí úplně přepychový a určitě se sem musíme ještě vrátit.

P.S. Řezník skoro nekrmil a svíčková vyhrála nad segedínem 10:7

Dědkům naždár

Kačer