nadpis
login
DomůVandryJiné akceNástěnkaOdkazyStarý web

Vandry

Zpět do výběru kategorií
Jaro na Křivoklátsku 23.3 2001 - 25.3 2001

Tak jsme doma. Zrovna jsem vybalil krámy z pinglu, tentokrát trochu navlhlé. Byly jsme zase jednou na Křivoklátsku. Moc se nám tam líbí, krásné lesy, prima hospody. Navíc je to směrem na Plzeň, chtěli jsme udělat Suchýmu radost, aby to neměl daleko. No tak ten nejel. I někteří další členové T.O. si našli nějaké výmluvy. Myslím, že by každý měl vědět, jaké je pořadí priorit v životě . Nakonec jsme jeli tři, Petr, Honza a já.

Trasa byla stanovena přibližně takto : Zdice, Hředle*), Kublov, Nový Jáchymov, Žloukovice. Když jsme vystoupili ve Zdicích z vlaku, lilo jako z konve. Petr, který má vždy druhý největší bágl po Honzovi, zjistil že nemá ani svůj oblíbený deštník, ani pláštěnku. Naštěstí si Honza potřebuje něčím zaplnit batoh, má všechno dvakrát, a tak půjčil jednu pláštěnku (pardon poncho, samozřejmě) Petrovi.

Za necelou hoďku jsme seděli v hospodě v Hředlích*), od loňska přezdívanou “U hluchejch“. Hladina hluku byla tentokrát k naší radosti příznivá. Dali jsme si pár piv a něco protidešťovejch Fernetů. A tak přestalo pršet. Přestože výroba bramboráků (vypadali jako dlaždičky, ale jíst se daly) zamořila celou hospodu kouřem, domorodci se s námi loučili přátelsky, s přáním dobré noci bez deště.

Zakempovali jsme zase v té oblasti, kde, ať si čundrák ustele kde chce, je to vždycky buď na cestě, nebo u cesty, nebo aspoň na pěšině. Postavili jsme různě dokonalé přístřešky proti očekávanému nočnímu dešti, rozdělali oheň a zahájili obvyklý program. Hudební produkce se nám však příliš nedařila, zaháněním deště jsme se přece jenom trochu unavili a tak jsme šli někdy po jedné spát.

Ráno k našemu překvapení nepršelo, dokonce občas vykouklo sluníčko. Pořádně jsme se nasnídali a vyrazili směrem na Kublov. Cesta lesy byla v pohodě, akorát jsem kluky trochu prudil s vypůjčeným GPS přijímačem, každou chvíli jsem jim říkal, jak jdeme rychle, kde jsme (v lese) a tak všelijak.

Hospoda v Kublově se ukázala jako velmi dobrá, dobře jsme se najedli a zase vyrazili do lesa. Když jsme začali hledat místo na spaní, Petr zahodil baťoh a vyrazil někam mezi stromy. Honzovi a mě se to moc nelíbilo, slyšeli jsme totiž auta z nepříliš vzdálené silnice. Petr se vrátil asi za čtvrt hodiny a hlásil nalezení báječného fleku. Byla to pravda. Pruh hustého smrkového lesa na spaní, plácek s ohništěm u skupiny vzrostlých smrků a všude kolem dříví na oheň.

Postavili jsme si ochranu proti dešti, nadělali hromadu dříví a těšili se, jak se pomějem. Petr je zřejmě pořád ještě ve vývinu, už měl zase hlad, tak si začal opékat buřty. A začalo pršet…

Lekli jsme se převelice, bylo asi osm. Za čtvrt hodiny zase pršet přestalo, jasně že jsme tomu museli pomoct. Přesto zábava zpočátku vázla, ale s pomocí trochy Fernetu a zpěvu písní proti trudomyslnosti jako “Až si ráno obuju černé, papírové boty..”a ”Když v Laredu tenkrát…” jsme to překonali. Petr se stále nemohl dočkat zdravotníka, aby ho vystřídal a kolem jedenácté (podle jeho hodinek, preventivně přetočených, ve dvanáct) odešel spát. S Honzou jsme seděli ještě asi hoďku ale pak začalo úporně lejt, tak jsme šli taky.

Měl jsem trochu problém s nalezením své pláštěnky mezi stromy a to mi ještě Honza pomáhal. Chvíli jsem si myslel, že mi ji vtipálek hajnej sebral a v suché hájovně se mi směje. Naštěstí tomu tak nebylo, pláštěnka zdárně nalezena a za šumění vytrvalého deště jsem ulehl.

Ráno, když jsem začal vnímat okolí, už nepršelo. Viděl jsem Petra, jak shání dříví na oheň, což věstilo časnou, pro mě až příliš časnou hodinu. Ale přemluvil jsem se, vylezl a zabalil, dokud nepršelo. Posnídali jsme spíše lehce, neboť jsme měli namířeno do hospody v Novém Jáchymově. Loni tam jídelní lístek sliboval báječné zážitky, ale my jsme tam dorazili s plnými žaludky a tak jsme si museli nechat zajít chuť.

Po asi pětikilometrové procházce jsme dorazili do Nového Jáchymova, Petr nás ještě postrašil tím, že mu hospoda připadá zavřená. Ale za chvíli jsme seděli uvnitř. Stalo se, co jsme čekali, posuďte sami :


Srnčí medajlonky2x
Srnčí biftek1x
Palačinka3x
Káva3x
Gambrinus7x

Za Jáchymovem jsme byli hned potrestáni výstupem do prudkého kopce (obžerství je smrtelný hřích, že), ale pak jsme pokračovali krásným údolím s bublajícím, místy i brblajícím potůčkem z kopce ke Žloukovicům.

Žluťák


*)Hředle mají být správně Knížkovice. Hředle, ty sou vedle.

Honza


© Sprinkler 2007 - 2008| Nahoru| XHTML 1.0 Strict| Valid CSS