nadpis
login
DomůVandryJiné akceNástěnkaOdkazyStarý web

Vandry

Zpět do výběru kategorií
Vandr na Zbiroh 13.9 2002 - 15.9 2002

Účast na čundru je slušná – Žluťák , Sucháč a Zdravotník. Počasí nám přeje a vyhlídková cesta podél Berounky je příjemná. Po přivítání se Sucháčem vyrážíme směr Čertova skála. Cestou dáváme tři piva a místní plebáni nás nutí zahrát. Naštěstí se vymaníme a máme radost, jinak bychom tam zůstali dost dlouho. Několikrát jsme sice ztratili stopu, ale nakonec jsme na oblíbený kemp pod Čertovou skálou dorazili. Dřeva je tu dost a bylo suché. My jsme však sucho neměli. Protože rostou houby, snídáme fazole na houbách, ale i jiné dobroty. Po snídani vyrážíme směr Drahoňův Újezd. Bohužel jsme tam o hodinu dříve, Sotva si otevřem plechovkáče přijede syn hospodské a prodá nám několik lahváčů takže rázem je do otevření jen chvilička. Po zelené značce se nám jde dobře, počasí drží. V Třembušce jsme si dali pivo v utajené hospůdce a míříme dolu ke Zbirožskému potoku, kde v idylickém údolí jdeme kolem Sýkorova mlýnu, Papírny a Kozlova mlýnu, odkud odbočujem mimo značku směr studánka a nahoru k Ušáku – hroznej kopec. Nahoře hledáme kemp, nemáme už tolik času. Nakonec přímo pod Ušákem zakládáme ohniště mezi spoustou kamenů v zajímavé úžlabině. Není to ideální hotel ale zato máme pěknou vyhlídku do krajiny. Na jednu hodinu po půlnoci naplánoval Vašek deštík. Nevyšlo to, začalo pršet za deset minut jedna. Do té doby jsme stačili přehrát a přezpívat spoustu písní i těch málo známých. Ze spaní nás občas rušily sovy. Po vydatné snídani vyrážíme směr Zbiroh a cestou sbíráme houby. Krapet jsme si zašli ale nevadí. Zbiroh je tu, zamáváme Sucháčovi a frčíme domu. Příště se půjde přes Babí skálu, hrad Řebřík a Líšnou.

AHOJ.

Zdravotník


Ve Zbirohu jsme se sjeli se Sušákem u kostela, Petr vzal auto, což bylo fajn, neb jsme se nemuseli táhnout tu dálku vod nádraží. Těšili jsme se, jak zapadnem do hospody V podhradí, jako minule, ale zrovna vod tohohle pátku měli zavříno. Vyrazili jsme tedy to té další, ve jménu má nějaké zátiší, minule jsme se tam stavili na jedno. Bylo votevříno a narváno, ale u jednoho stolu nás hned zvali, ať si sednem a zahrajem. zvlášť jeden chlápek furt prudil. Nakonec nás to všechny votrávilo, i mě, a to mi žádný nebezpečí stran hraní nehrozí.

Těsně před setměním jsme vyrazili směr Čertova skála, chtěli jsme najít to místo, kde jsme spali minule. Cestou jsme vesele tlachali a dvakrát sešli ze značky, ještě než jsme došli ke skále. Jak budeme hledat ten camp jsme si, až na Petra nikdo neuměl představit. I Petr projevoval značnou nejistotu, chtěl ze značky uhnout ještě před Čertovou skálou. Ale nakonec, kdy jsem se Sušákem ztratili již veškerou naději, Petr zavětřil a přes naše pochybovačné řeči, ba mírný odpor, nás odvlekl někam do temného lesa no a najednou jsme byli u ohniště, a ještě ke všemu u toho správného. Rozdělali jsme oheň, pojedli, popili i hudební produkce byla a chvíli po půlnoci šli spát.

V noci mě vzbudilo, jak se něco prodírá roštím, dupe a vůbec dělá děsnej kravál. Myslel jsem, že nás přišla navštívit divoká prasata, ale když to trvalo dlouho, vystrčil jsem hlavu ze spacáku a ejhle, prasata to zřejmě nebyla, k rámusu se přidalo ještě světlo baterky. Vzbudil jsem Sušáka a očekával návštěvu Policie ČR, hajnýho nebo aspoň zbloudilého opilce. Pak se ale ozvalo typické Petrovo troubení do kapeníku a situace se vysvětlila. Sušák zase spokojeně usnul, mě se vedlo hůř. Nějaká sova se rozhodla na nás podívat, postupně přelétala z jednoho stromu na druhý, blíž a blíž k nám. A na každým zahoukala. Nakonec ztichla a já si myslel, že bude konečně klid. Jenže náhle ticho nočního lesa proťal smrtelný jekot vražděné myši a já byl zase vzhůru. Tak blbě jsem se na čundru už dlouho nevyspal.

Ráno, ještě před dvanáctou jsme vyrazili směr Drahoňův újezd. Cesta ubíhala příjemně, počasí nám přálo a něco po půl jedné jsme byli ve vesnici. Těšili jsme se na jedno, ale ouha, hospoda otvírala až ve dvě. Trochu posmutněle jsme usedli venku ke stolečku a obsloužili se z vlastních zásob. Sotva jsme trochu upili z plechovky Braníku přijelo k hospodě auto a nějakej mlaďoch vlezl dovnitř. Hospodu sice neotevřel, ale prodal nám lahváče. A než jsme ho dopili, přijel další chlap a tentokrát to byl hostinskej. Tak jsme si dali ještě točený a něco na zub, a vyrazili dál. Došli jsme do Třebnušky, u jednoho baráku to vypadalo jako že je tam zahradní párty, ale byla to hospoda. Dali jsme si tam jedno, abychom neurazili pivní božstva a šli dál ke Zbirožskému potoku a pak šli jeho údolím přes Sýkorův mlýn, Papírnu, až ke Kozovu mlýnu :-). Poměrně široké údolí je protkáno spoustou náhonů, často funkčních. Rovněž stavby vypadají zachovale. U Kozova mlýna jsme potok překročili a vydali se podle jeho přítoku do kopce. U studánky, dle nápisu sledované CHMI (byla vybavena i hrnečkem), jsme odbočili doprava a sápali se dál do kopce, až na vrchol. Petr o něm prohlásil, že je to Ušák. Pro camp místo dvojaké, vypadalo docela opuštěně a spousta dřeva a taky kamení na ohniště, jenže rovnej plácek na spaní, pokud možno bez kamení aby jeden pohledal, že by k tomu byly ještě dva šikovný stromy na přístřešek, to ani náhodou. Navíc rosničkáři předpovídali přeháňky a po nebi se skutečně honily tmavý mraky a foukal dost vítr. Po poměrně dlouhém průzkumu okolí jsme zůstali na vrcholu, já se Sušákem jsme si ustlali mezi kořeny vobrovskejch buků, co byl jima vrchol porostlej, a Petr si na malém plácku mezi stromy postavil své oblíbené tropiko. Vohníček jsme rozdělali ve vývratu, měli jsme odtamtud krásný výhled na protější stranu údolí, odkud se skoro neustále ozývalo jelení troubení. Petr dostal zákaz smrkání, aby k nám jelena nepřilákal.

Večer se velice vydařil, suché bukové dřevo krásně hořelo a kluci moc pěkně hráli. Byla skoro jedna, když začalo pršet. Ani mě to moc nemrzelo, naši zdravotníci už beztak číhali za stromy a tak jsme šli spát. Tentokrát noc proběhla klidně, zvířátka někam zalezla před deštěm a taky Petr byl v noci zticha.

Ještě před polednem jsme vyrazili na závěrečnou část cesty, přes Přísednici do Zbirohu. Ale chybička se vloudila a po usilovném pochodu na Přísednici jsme se octli znova u Zbirožského potoka, bohužel u Sýkorova mlýna. Šli jsme pak lesem podle potoka na modrou a zase do kopce na Jableckou myslivnu (cestou pěkná studánka, i když bez dozoru ČHMI a hrnečku). V Přísednici hospoda otvírá až ve čtyři, a tak jsme pokračovali dál po modré, ku Zbirohu. Cesta dost votravná, po silnici, i když bez aut, a kolem chaty. Klukům se do hospody v Zátiší dvakrát nechtělo, aby je zas někdo nepřemlouval k produkci, a tak jsme závěrečné posezení uskutečnili až ve Zbirohu, v hospodě U slunce. Nic moč.

Cekově se tedy čundr, zase, neobyčejně vydařil.

Žluťák

© Sprinkler 2007 - 2008| Nahoru| XHTML 1.0 Strict| Valid CSS