Vandr na Valečov 22.11 2002 - 24.11 2002

V 19,00 vystupujem z vlaku v Mnichově a začíná mrholit, v půli cesty u rybníčku pauza, a už jemně prší, za chvíli skoro leje. Nevěříme, že Zdeněk Steklý bude mít otevříno, ale světe div se, má. Prima večírek v šesti – Mátl , Žluťák, Česťa, malej Mátl a zdravotník se Sucháčem obstarávají hudbu i zpěv. Kastelán celý večer mlčí a vystřihuje betlém. Když jsme odcházeli tak nám nabídl spaní na hradě. Vzhledem k tomu, že stále lilo, nezaváhali jsme. Ráno nám kastelán natočil pivo a uvařil kávu a vyrážíme směr Pelíšky. Když jsme kolem poledne minuli zavřenou hospodu (Branžež) kde nás domorodec mystifikoval že má mít otevříno, zničeho nic se zjevil u koupaliště v Nové Vsi Děda Rolf (Rudolf Petrásek). Velice rádi jsme ho pozdravili a po krátké zastávce (Fernet a cigárko) ačkoliv byl pozván na oběd z divočáka, rozhodl se že nás dovede do svého bývalého kempu „Zlatých bizonů“. Opravdu to stálo za to. Tak velkej a pěknej kemp jsem ještě nezažil. Skály jak vysoustružené – vysoké horolezecké cesty a skvělá akustika jako v koncertní síni v Rudolfínu. Ještě za světla jsme si odskočili do hospůdky na tlačenku a matesy (drškovka nebyla) a v sedm už jsme seděli u ohně, hráli, zpívali a povídali. Hlavně povídal Rolf ale i tak to bylo poučné a velice příjemné posezení také proto že přestalo pršet. Sucháče napadlo že zavoláme Aleše a dáme mu Rolfa na ucho. A jak řekli, tak udělali. Ten se panečku divil. V noci se s námi Rolf rozloučil a šel spát na svou boudu, i my jdeme spát poměrně brzo. V neděli míříme na Kost a místo do Libošovic dorazíme do Sobotky. To však nevadí – odměna nás neminula. Sucháč nás opouští pod Kostí a vrací se pěšky zpět k autu. Vandr se opět vydařil. AHOJ.

Zdravotník