Prodloužený čundr pod Ralsko 24.9 2004 - 28.9 2004
Z deníčku mladého houbaře

Můj milý deníčku!

Kamarádi říkali, že sem posera, protože odmítám požívat jimi sebrané houby. Já vím, že jim to chutná, a dokonce k tomu snědí i brambory, které jsem okořenil pěkným velkým kmínem, ze kterého se po uvaření vyklubal malý anýz. Proto jsem se dnes rozhodl, že dnes budu statečný jako známý mykolog Smotlacha a tak, jak on odborně říká, osvobodím muchomůrky které v lese najdu, tj. dokážu, že jsou jedlé tím že je sním, aniž bych dal najevo, že se bojím a že mi je šoufl. Vždyť stejně moje oblíbené hříbky praváci a křemenáči ani kozáci nyní nerostou a různých muchomůrek se najde dost. Muchomůrky jsou navíc pěkně barevné a čím víc na to myslím, tím víc se mi zdá, že ani maminka, ani tatínek neměli pravdu, když mi vtloukali do hlavy, že krása není všechno a u hub zvlášť. Našel jsem spoustu pestrých houbiček, viz obrázková příloha, a dokonce i jednu bílou, která vypadá jako kamarády oblíbený masák. Bude to určitě pochoutka.

Deníčku

Nějak se smráká a jemně se rosím. Ten Smotlacha je asi jinej frajer. Někde se asi stala chyba. Du se radši vyblejt...

Deníčku můj milý!

Jsem v nemocnici a v krku ještě cítím tu hnusnou hadici. Nějaký dobrák mě v lese našel a zavolal houkačku. Zdá se, že ty muchomůrky nějak nejdou osvobodit. Rodiče měli pravdu. Asi mám nějaký jiný žaludek než kamarádi. Teď ho mám zrovna naruby a stejně je mi furt blbě.

Honza