Čundr na Střelu 30.7 2010 - 1.8 2010

Trasa:

Pátek: Strážiště, Čoubův mlýn, loukami podél Střely ( 5x brod) do kempu pod smrky.

Sobota: Loukami podél Střely (4x brod) ke Kozičkovu mlýnu, odtud dál po levém břehu Střely po zelené značce přes bývalý Železný Hamr na ranč Havraní Kámen (1x brod), někteří výlet do Rabštejna, pak zpět na kemp Řezníkův skok (1x brod).

Neděle: zpět podél Střely přes Železný Hamr, Kozičkův mlýn, kolem kempu pod smrky na Čoubův mlýn (9x brod) a odtud „Honzovou cestou skoro po rovině“ do Strážiště.

Účastníci:

Vanda, Hanka, Honza právník, Jindra, Jirka, Kačer a Honza.

Perfektní počasí! Zprvu sice doznívaly přeháňky, ale déšť jsme přečkali pod slunečníky v bufetu na Čoubově mlýně a pak už ani nekáplo. Bufet nás mile překvapil. Noční brodění moc nepreferuji (voda se sice zdála teplá, ale louky studily), ale jinak se ke smrkům podél Střely nedá dostat. Kemp Ok, Honzík právník měl zbrusu novou basovou kytaru a perfektně tvrdil muziku vyluzovanou Kačerem a pak i Jirkou na klasickou kytaru. V noci tu trochu táhlo od řeky.

Ráno objevil Kačer u ohně chcíplou vyschlou lišku, které jsme si v noci po příchodu zřejmě nevšimli. Klasická snídaně – kávička, špekáčky aj. pochutiny. Pak brodění a chůze bosky po sluncem vyhřátých loukách až ke Kozičkovu mlýnu. Odtud pod Rabštejn na Havraní Kámen, zde pozdní oběd a občerstvení (točili Bernarda – další kladné body). Vanda, Jindra a Jirka si udělali výlet do Rabštejna. My ostatní jsme na ně čekali a když se nevrátili do dohodnuté doby, šli jsme napřed na kemp Řezníkův skok. Výletníci dorazili až po setmění.

V neděli jsme šli stejnou cestou podél řeky zpět k Čoubovu mlýnu. Cestou jsme objevili nový velký kemp ještě před brodem ke smrkům (směrem od Čoubova mlýna). V tůňce u junácké louky proběhla koupačka některých vodomilů (Jindra, Kačer, Honzík právník). Na Čoubově mlýně jsme opět využili skvělý bufet a vyrazili do vrchu na Strážiště. Přemluvil jsem kamarády, abychom se neplahočili do toho strašného krpálu po zelené značce, ale použili pohodlnou cestu kolem kopce. No, moc jsem se jim nezavděčil, protože kopec byl poněkud táhlý a cesta o drobek delší, než si mysleli. Ale ani jsem nečekal, že bych se dočkal nějakého vděku...

Tento čundr na Střelu považuji za jeden z nejlepších, co jsem zde zažil. Počasí a občerstvovací služby po celý víkend mě tak uchvátili, že mi ani nevadila stejná cesta tam i zpátky (většinou preferuji jít jednu cestu kolem Lučního potoka).

Honza