Křivoklátsko 27.10 2000 - 29.10 2000

Podzim mám stejně nejradši. Barevný stromy, vůně tlejícího listí, není horko a málo lidí. Pro vandr na Křivoklátsko ideální.

Příjemná byla už cesta. Honza vybral místo klasického spojení po hlavní trati trasu přes Rudnou. V zastrčené části Smíchovského nádraží jsme nastoupili do vyhřátého motoráčku, kde jsme seděli skoro sami. Projeli jsme Prokopským údolím, pak přišla průvodčí, a řekla nám, že na trati je výluka, není se však čeho obávat, že nám všechno vysvětlí. Když jsme se blížili k Berounu, přišla opět a sdělila nám, že je vše OK, že vlak dojede až do Berouna. Velmi užasla, že chceme přestupovat v Závodí, když tam není žádná hospoda. Dali jsme na její radu a dojeli až do Berouna. Na nádraží tam nemaj hospodu, ale malý bar. Moc se nám tam líbilo, zvláště Telecovi barmanka. Z Berouna do Nižboru to je pak bylo kousek.

V Nižboru jsme odolali návštěvě restaurace u nádraží, kde se nám minule moc nelíbilo a vydali jsme se podle potoka do lesů hledat místo na spaní. Telec se ukázál a našel fakt prima místo, aspoň to tak ze začátku vypadalo. Jen jsme rozdělali oheň, proběhlo kolem nás za hlasitého chrochtání stádo divokých prasat (nejmíň dvě, vidět nic nebylo). Chvíli jsme vedli spor o to, zda chrochtají vesele (můj optimistický názor), nebo rozčileně (Honza). Divočáci nás navštívili v noci ještě jednou, ale to vím jen z doslechu.

Ráno jsem se náhle s leknutím probudil, zvuk výkonného dieslu ve vysokých obrátkach a praskot drceného dřeva není zrovna příjemný budíček. Ukázalo se, že na stráni nad námi se zrovna tuhle sobotu rozhodli kácet les! Po půlhodině jsem to vzdal, ačkoli do desáté ještě hodně chybělo, a vylezl ze spacáku. Ta potvora samozřejmě hned nato odjela.

Po řádné snídani jsme vyrazili na další cestu. Ta probíhala naprosto v pohodě krásnou podzimní přírodou. Ani polední hospůdka nesklamala. Domorodci v této krajině čundráky téměř neznají a tak se nebojí, ani nejsou agresivní a ochotně ukazují cestu k nejbližší restauraci.

Vzhledm k tomu, že jsme ráno neobvykle brzo vyrazili, měli jsme dost času dosáhnout cíle sobotní cesty ještě za světla, najít místo na spaní i večerní oheň a nadělat dříví (to jsme museli během večera stejně několikrát doplnit, ale nebyl to problém, bylo všude kolem). Večer jsme strávili obvykolou čundráckou zábavou (žranice, pivo, fernet a hudební produkce plašící zvěř v okolních lesích).

Ráno jsme přemohli nutkání zůstat zde napořád (aspoň den, než nám dojde jídlo), a vyrazili směrem k Loděnici (Loděnicím?). Po závěrečném hodování v restauraci nám ani moc nevadilo, že když jsme přišli na nádraží, vlak, kterým jsme měli jet do Prahy, jel teprvwe do Berouna.

Venca