Valečov, Drábky a Pelíšky 1.2 2002 - 3.2 2002
Drábky

Vandr č. 9 v novém tisíciletí.

Tak už jsem vybalený, vykoupaný, otevřel jsem si pivo v každém pivu a vzpomínám jaký to byl báječný vandr. Sucháč na nás čekal v Mnichově, poněvadž jel tradičně autem. Plánovali jsme si, jak nás odveze až k Valečovu na parkoviště. Omyl. Když jsme míjeli Boleslav, volal, že sedí v hospodě před nádražím a pije třetí pivo. Takže na Valečov jsme šli pěšky. Všude samá voda, zem ještě promrzlá a hlavně bahno. Na hradě nás čekalo pravděpodobně největší překvapení roku 2002 – bufáč byl otevřen a kastelán, pan Steklý, nám točil „výborné“ Klášterské pivo (sračku jsme po něm měli všichni). Nabádal nás, abychom nebyli hubatí a nerouhali se bohu (Ježiši Marjá). Za to jak jsme dobře hráli a zpívali (a chlastali), nás ubytoval v hradu, kromě mě, já bych se tam nevyspal. Ráno nám Ježíš uvařil kafe a vyrazili jsme na Drábky, Krásnou vyhlídku a do Příhrazskejch skal hledat báječnej, nádhernej a bezvadnej kemp, kterej Kačer navštívil asi před dvaceti lety. Když už se stmívalo a Aleš nevěděl kudy kam, zjevil se nám kouzelný Děda – Rolf, a kam prej máme namířeno. Kačer říká, že hledáme kemp u studánky a Rolf, že nás tam zavede a taky jo. Cestou nám vykládal, jak to v okolí vypadalo a kde všude jsou kempy. Když jsme dorazili, zatopili, dali pivo, fernet a cigárko (postupně i buřty), tak děda skoro bez přestávky vyprávěl, co všechno zažil, kde všude sloužil jako lesák a hlavně jak pomáhal čundrákům a škodil ČERVENÝM BAŤOHŮM (my je taky nemáme rádi). Všichni jsme z něj byli trochu nervózní, ale přesto to byl velice poučný večer. Já šel spát dřív a do Trucovny (báječný spaní), ráno jsme doplnili Sklípkanům dřevo, uklidili; kluci si prošli okolí s báječnejma, dhernýma a bezvadnýma kempama a vyrazili jsme do Mnichova na pivo, tlačenku (původně to měli být moravští brabci) a na vlak. Řekli jsme Sušákovi ahoj a už jsem doma, pivo v každém pivu je dopitý.

Zdravotník