Mísečky prosinec 2001

Tak nakonec výhrály Mísečky nad Telnicí. V rodině Tondy došlo k smutné události, a tak bylo rozhodnuto. Před odjezdem vznikly různé zmatky. Libor se v hospodě tvářil kysele, že prej chce jet málo lidí, a jak se celá chata zaplatí. Kačer se teda zeptal pár známejch a já taky.. No a nakonec bylo s místem ouvej, někteří jsme měli dokonce spát na zemi. Já jsem k tomu zmatku taky přispěl, nejdřiv jsem děti nahlásil, pak Martin onemocněl, ale zase se rychle vylízal, takže jel i s Hrošíkem.

V pátek jsme postupně vyráželi z Prahy. Naší skupině se dvakrát nedařilo, ale všichni, dříve či později, šťastně dorazili.

Chatu Benziny, která se nachází kousek (15. min chůze) pod horním parkovištěm na Mísečkách, předcházela skvělá pověst z úst Libora a Kačera. A nebyly to kecy. Chata je fakt pěkná, nemusí se tam topit v kamnech, spí se v povlečenejch postelích a fungujou záchody. Přitom není problém, když jednomu upadne popel z doutníku na zem. Jsou tam ledničky, mikrovlnky a vůbec dostatečně zařízená společná kuchyň. A taky krb, a na to já mám slabost.

Páteční večer se docela protáhl, někteří dojeli až po půlnoci a byla dokonce i produkce.

Ráno, někdy kolem poledne, dorazili ještě další hudební posily, včetně Telece, který byl chorý, a moc to s ním nevypadalo.

My jsme se v tý době akorát batolili na sníh. Počasí bylo nádherné a sníh taky. V Česku se takový podmínky hned tak neviděj. Začali jsme na vleku s háčkem, co patří k chatě. Dovalili jsme si tam soudek se zbytkem piva, aby se nemuselo každou chvíli odbíhat do chaty. Libor organizoval ušlapání a uježdění svahu. Mě připadalo, že je škoda ten prima čerstvej sníh prasit, ale se zlou jsem se potázal. Libor mě vykázal do neuježděnýho sněhu na druhé straně lana (moc prima) a to i přesto, že jsem taky šlapal, pravda jenom jednou.

Asi za hoďku jsme se přesunuli za silnici, kde je Poma v délce cca 500 m. Svah byl urolbovaný, kopec na první lyžování přiměřený a sníh dokonalý. Vlek byl v jakémsi zkušebním provozu a tak jsme za kilo jezdili až do čtyř. Nejdřív to vypadalo špatně s občerstvením, bufáč u vleku byl zavřejnej, ale vlekmistr se nakonec nakonec uvolil vařit čaje, grogy a nalejvat panáčky. Skutečně vydařené odpoledne.

Vpodvečer jsme někteří vyrazili na večeři do blizského hotelu Idol, dobré jídlo, špatné pivo a trochu dražší. Příznivci saunění si tam ještě dohodli saunu, prej byla výborná.

My ostatní jsme se zatím veselili na chatě. Někdy kolem půlnoci ale došlo pivo. Strejda Libor měl zase pravdu (jak prohlásil Kačer), měli jsme vzít sudy tři, nejen dva. Asi jsme zapomněli, jak chlastá Pegina. Tak jsme se Řezníkem posbírali prázdný PET láhve a vyrazili do blízké chaty Tesly Hloubětín (nebo Holešovice), kde, jak nám prozradil správce chaty, nám pivo ještě načepujou. Byla to pravda, dokonce ještě našli další prázdný flašky od Becherovky, Whisky apod. Tak jsme to všechno nechali naplnit, dali si jedno od cesty, a vrátili se zpátky.

Trochu mě zaskočilo, že dost lidí mezitím odešlo spát, a to i těch, ca spali skoro celý odpoledne. Ale my ostatní jsme byli odměněni vydařenou hrou Kačera a Telece. Ani se spolu nehádali, kdo to hraje blbě, jako obvykle.

A ráno zase sluníčko a pěknej sníh. Až na začínající snowboardysty jsme šli všichni rovnou za silnici na vlek. Mrzutý bylo, že jezdil jenom do dvou, ale i tak jsem si to sjel aspoň dvacetkrát a to mi stačilo. Taky mě potěšilo, že lidi, co byly v sobotu v areálu na Mísečkách, říkali, že tam byly hrozný fronty a že tady je to mnohem lepší.

A pak už zbejval jenom organizovaný úklid chaty a odjezd. Mě, Hrošíka a Martina čekala nepříjemná cesta do Prahy, Martina s Hrošíkem až do Tábora, bez spojky. Martin sice strávil sobotu sháněním opraváře, ale měl s sebou Lídu, a tak se pochopitelně oprava nezdařila. Byl jsem moc rád, že se Řezník nabídl, že pojede za náma, a kdyby bylo nejhůř že nás potáhne. Všechno nakonec dobře dopadlo.

Celkové hodnocení zájezdu : čtyři a půl hvězdičky.

Žluťák