Jachtou po Jadranu 8.9 2001 - 15.9 2001

Je pátek 7.9.2001 a celá posádka se schází a sjíždí u nás doma. Celá posádka znamená: já (Kačer), Šebestová, Tereza, tatík Jirka, Žlutej, Leoš a Máša. Bohužel je nás jenom sedm oproti původním osmi, ale co se dá dělat. Zhruba v 19:00 hod. vyjíždíme směr Dolní Dvořiště – Linz – Gratz – Maribor – Zagreb – Zadar. Cesta ubíhá celkem normálně, zkrátka jako vždycky se to vleče, a tak po různých zastávkách a čekání na hranicích se objevujeme v sobotu kolem 14:00 hod. v Zadaru v marině Tankerkomerc.

Sobota 8.9.2001

Počasí je nádherný, svítí slunce a je téměř bezvětří. Jachtu máme zamluvenou u kamaráda Dragana a za chvíli ji také vidíme. Je to nová krásná Bavarie 40, jmenuje se Zara Bella, jak mi prozradil Dragan znamená to italsky „Krásný Zadar“, a je pod americkou vlajkou. Vyřizuji papíry na marině a Dragan mi neustále uniká, aby mi jachtu předal. Posádka se povaluje po marině a nudí se. V pozdním odpoledni se naloďujeme, bereme si svůj motor pro gumák, Leoš došel s kanystrem pro benzín do gumáku a Dragan pořád uniká. Celkem je už jasný, že dnes nevyplujeme, jednak jsme všichni utahaný po cestě a jednak nechci jet první den potmě. Takže jdeme na procházku do starého města, očumujeme památky a s Terezou vymetáme krámky. Po návratu z města jsem konečně ulovil Dragana a po předání dárků včetně čerstvého křenu konečně přebírám jachtu a zároveň ji platím. Za chvíli dorazil i kamarád Radek s Dášou, který jede v tom samém termínu na jachtě od Dragana s potápěčským kurzem. Jede na Antaresu, který si pamatuju z jarní regaty, protože tam celá posádka blila. Chviličku sedím s Radkem a Draganem u vína, s Radkem se domlouváme na částečné kooperaci a na kanále, na kterém budeme ve spojení. Za chvíli už kvačím za svou posádkou na loď, chviličku posedíme a po večerní hygieně jdeme všichni spát zhruba ve 22:30.

Neděle 9.9.2001

Ráno vstávám v 7:30 a mažu do města do trhu. V rybím trhu jsem chtěl koupit velkou chobotnici, ale nebyla, měli jen malé chobotničky. Tak jsem koupil alespoň slanečky. V ovocném trhu jsem koupil fíky a hroznové víno. S Draganem jsme ráno ještě doladili nějaké podrobnosti kolem předání lodi a Šebestová s Vaškem vyrazili taky do trhu. Mezitím jsem přehodnotil tu chobotnici a poprosil jsem je, aby koupili nějaké malé chobotničky. A tak se taky stalo. Slunce svítí jako prase, vítr žádnej, je jedenáct dopoledne a tak vyjíždíme na naší plavbu. Z mariny jsme se vypletli bez problémů, protáhli jsme se podle trajektů, nepřejeli převozníka a jsme na volném moři. Trochu si ukazujeme věci, které jsou na lodi potřeba, maličko o navigaci, Vašek dráždí GPSku a hasíme si to na motor nahoru podle Ugljanu. Mezitím se počasí změnilo na polojasno a fouká JV vítr, ale na plachty si ještě netroufáme. A tak se protáhneme mezi Ugljanem a Rivanjem a hledáme vhodné místo na kotvení. Nikde nic vhodného není a tak plujeme podle Sestrunje a Zverinace a za chvíli si to hasíme k Dugému Otoku. A hle, dvě zátoky pod Božavou se zdá být to pravé ořechové. A tak házíme kotvu v 15:00. A začíná ten pravý život na lodi. Natahujeme apsidu, všichni jsou už nahatý a hurá do moře. Koupačka, opalovačka, potápění na hubu a tak vůbec. S Leošem házíme na vodu gumák a nasazujeme motor. Ale motor se nějak zasekl a tak se Leoš pustil do jeho opravy. A protože to je kluk šikovnej tak za chvíli s gumou už blbneme po zátoce. Šebestová se zatím pustila do přípravy jídla, máme landšmíd s bramborama. Ale jak je to moře zrádný, ani jsme nestačili dojíst a je tu od pevniny bura. Rychle vytahujeme kotvu a pryč, protože zátoka není před burou dobře chráněná. Zatímco s Leošem bojujeme na palubě se živlem tak všichni ostatní se snaží všechny rozbordelené krámy po lodi a v lodi uklidit. Vlny tak tři metry, déšť jako kráva a vítr jak uragán. To jsme rádi, že Božava je tak blízko. Stejně ale než do ní dojedeme, tak jsme všichni durch. Za vlnolamem u mola je ale plno, všichni jachtaři jsou na lodích a všichni nám radí. Až po domluvě s chorvatským výběrčím pochopím, že můžeme zakotvit u mola u baráků, že je tam mooringové lano, ale že musíme zajet špičkou k molu, protože je tam mělko. A tak se taky stalo. Venku prší a tak se pouštím do těch chobotnic. Máša dělá základ na dršťkovou, Leoš krájí cibuli a tak se to obešlo pro tentokrát bez úrazu. Za chvíli je dršťková z chobotnic hotová a jak tvrdí Václav je výborná. Protože toho ale bylo jako když plivne do Stromovky, tak jdeme večer do hospody. Z obou restaurací jsme si vybrali tu poslední na molu a volba nebyla asi nejšťastnější. Lignje jsou sice na žaru, ale jsou příliš veliké a myslím že i nedodělané. Zkrátka jsme to ani nesnědli a dojeli to chorvatský ušatý kočky. Vracíme se na loď a jdeme spát.

Pondělí 10.9.2001

Ráno na Božavě je deštivé. Vstáváme asi v 9:30, teda většina, mám dojem, že tatík byl vzhůru už dávno před touto magickou hodinou. V 10:00 připlouvá Radovan s Antaresem. Znamená to kafe a panáka v té lepší hospodě, která je hned za krámem. Chvíli ještě klábosíme a pak jdu na palubu. Pořád je zataženo a poprchává. Jdeme s Leošem do gumy, bereme si krámy a jedeme gumákem na ponor ven z Božavy k majáku. Ponor se povedl a cestou zpátky jsme ještě naplnili lahve v německý bázi, 1,- DM za litr. Na lodi si dáváme oběd, doplňujeme vodu do lodi a hurá na moře. Fouká studenej SV, ale vlny jsou celkem přijatelný. Namířili jsme podle Dugeho otoku nahoru na Molat. Nad Božavou jsme si prohlížíme ponorkovej bunkr a potom jsme si začínáme osahávat plachty. Nejprve vytahujeme genou, jeden obrat a pak i hlavní plachtu. Krásně plachtíme mezi Dugim otokem a Zverinacem. Vítr se mezitím změnil na mírně poryvový a každou chvíli mění směr. Přes to se jede krásně, chvilkama kdy vítr fouká z boku nabíráme i slušnej náklon a ti co jsou zrovna dole řičí nadšením, že máme z lodi glasboat a že jedeme v akváriu. Bez nějakých zvláštností jsme dojeli na Molat do zátoky Brgulje. V zátoce je plno volnejch bójí a tak se bez problémů vyvazujeme. Pomalu je večer a máme v plánu návštěvu restaurace. A tak všichni sedáme do gumáku a vyrážíme směrem ke břehu. Posezení je příjemné na terase nad mořem a všechno je v nejlepším pořádku. Tak báječný a velký krevety na žaru jsem už dlouho neměl a tak chorvatský kočky tentokrát utřeli. Vino crno taky nemá chybu a tak na mě za chvíli už juká zdravotník. Mám dojem, že byla i travarice. V pozdních nočních hodinách se rozjaření vracíme na loď a jdeme do hajan.

Úterý 11.9.2001

Ráno na Molatu je jak z katalogu cestovní kanceláře. Azuro, slunce pere a moře je modrozelené. A tak se všichni koupeme, sluníme a vůbec se nádherně poflakujeme. Někdo jede gumákem na ostrůvek vykonat potřebu, někdo jede nakoupit na břeh do krámku. Tereza neustále chytá ryby na pytlačku a ejhle jednu chytila. Byl to očnatec dlouhej asi 15 cm a tak, abych předešel budoucím diskusím o tom, zda sežrat či nesežrat, jsem jí hned usekl hlavu. Na oleji a kmíně byla výborná. Vytahujeme gumák z vody, odvazujeme se a vyrážíme na cestu. Jedeme podle vraku nasedlé italské lodi u ostrova Lagniči na mořskou stranu Dugého Otoku a podle něj dolů. Cestou zastavujeme v lákavé zátoce Sakarun. Házíme kotvu a už jsme zase všichni ve vodě. Počasí je pořád nádherné. Po koupačce a slunění vyrážíme dál. Vítr moc nefouká a protože máme před sebou poměrně dlouhou cestu tak jedeme na motor. S Vaškem se snažíme rozchodit autopilota a přestože jsme bytostně přesvědčený, že máme všechno správně, tak nám stejně vždycky začne jezdit s lodí dokolečka. Po několika marnejch pokusech na to kašlem. Střídám se s Leošem u kormidla a frčíme dolů podle krásnejch útesů Dugého Otoku. Plavba je velmi příjemná a díky krásnému počasí se dá i za jízdy opalovat a povalovat po palubě. Na konci Dugého Otoku zajíždíme do zátoky přírodního parku Telaščica. Objíždíme celou zátoku a marně hledáme nějakou volnou bóji, všechny jsou obsazené. Nakonec se rozhodujeme pro stání na kotvě až v samém konci zátoky. Koneckonců počasí vypadá nádherně. S Leošem a Mášou se připravujeme na noční ponor z lodi. Udělal jsem přímo školáckou chybu a ve tmě jsem si zkopnul nerozsvícenou baterku do vody. Beru si tedy Leošovu a jdu do vody hledat tu svojí. po asi 20 min. marného hledání na to kašlu a jdu na hladinu. Leoš s Mášou jdou do vody a já sedím nasranej na palubě. Leoš s Mášou se vynořují po ponoru na hladinu s tím, že taky nic nenašli a stejně jako já si všimli, že dno je akorát písek a kotva leží jen tak na dně. Hledání baterky nechávám až na ráno, až bude vidět. Téměř všichni dostáváme na své mobily od kamarádů zprávy o tom, co se stalo v USA. Asi nám to ještě příliš nedochází. Vašek našel na GPS funkci Anchor Watch a tak jí programuje na 18 m, dáme malinko vino crno a jdeme spát.

Středa 12.9.2001

Je noc 3:00 a Anchor Watch ječí. Všechno kontrolujeme, ale zdá se nám to být planý poplach, tak nadáváme na GPS a jdeme zase spát. Ve 4:00 ječí podruhý a než se vyhrabu, tak slyším startovat motor. Zaplať pán bůh byl Leoš rychlejší. Přišla nevera. Venku řádí peklo. Prudký vichr, blesky, déšť a vlny jak stodola nás ženou na břeh. Vytahujeme kotvu a odjíždíme od břehu pokud možno do volného prostoru. Pomalinku křižujeme po zátoce a hledáme místa, která jsou relativně v závětří. Všechny manévry jsou dost komplikované přes velké vlny, vichr a déšť, skrz který nejde vůbec dosvítit na břeh a tak se musíme spolehnout jen na echo, což je taky na pytel, protože zátoka je poměrně mělká. A tak se takhle mrcasíme, postáváme v relativním závětří, jsme durch a je docela kosa. Zkrátka úplně na hovno, mizernej kraj. Zhruba v 5:30 nevera utichá a tak se vracíme na původní kotviště. Protože nechceme riskovat, tak se dohadujeme o hlídkách. Zůstávám na palubě s Vaškem, vaříme kávu, popíjíme fernet a sledujeme východ slunce nad mořem. Kousek od nás rybáři vytahují sítě a hubenej úlovek. Tak se jim posmíváme a dál popíjíme. Blbne nám kotva, respektive se motor kotvy sám od sebe rozjíždí na oba směry a než stačíme vyškubnout ovladač tak je mrtvej. Sluníčko už se do nás začíná pomalu opírat a já narozdíl od Václava sladce usínám. Budím se v 9:00 a je už zase hnusně. Zataženo, vítr a taky poprchává. Pro baterku jít nemůžu a tak vytahujeme ručně kotvu a jedeme Malou Proversou do Sali. V Sali se uvazujeme u nábřeží na mooring a koukáme, že stojíme vedle Antaresu. Radek přežil tedy neveru v pohodě. Protože máme americkou vlajku, tak nám všichni říkají co se stalo v USA, chorvatskej výběrčí mi půjčil ranní noviny a nám pomalu dochází, co se stalo. Nálada je díky tomu a díky probdělé noci blbá a tak jí čelíme pořádným obědem v místní hospodě. Vašek měl černý rizoto ze sépie a vypadalo velmi pěkně. Po obědě se přesouváme ještě do cukrárny na kafe a v televizi na CNN poprvé vidíme co se stalo. Protože se mezitím docela vyčasilo a dokonce vysvitlo sluníčko tak se vracíme do lodi a vyjíždíme zpátky Malou Proversou do Telaščice. Ta baterka mi nedá spát. Kotvíme na přibližně stejném místě co včera, beru si neoprén, lahev a Tereza s Mášou mě vezou gumákem na místo, kde podle Leoše spadla mrcha do vody. Zanořil jsem se a baterku jsem našel asi po 15 min. Bohužel jak jsem se vynořil, zjistil jsem, že mě zase našli strážci parku. Po celkem zbytečném dohadování a korumpování českým pivem mě to stojí 520,- KN pokuty. Inu den blbec. Balíme, ručně vytahujeme kotvu a vyjíždíme z Telaščice směr Kornati. Protahujeme se mezi ostrůvky, kocháme se okolím a večer vplouváme do zátoky Strižnja. Ke kotvení si vybíráme levé molo a tím i hospodu. Přirážíme levým bokem a vyvazujeme se na spring, Dragan by měl radost. U mola kotví pár lodí, mimo jiné nějací Slováci a českej katamaran. Slováci chytají ryby a utahujeme si z nich, že přijdeme na večeři. Samozřejmě je to blbost, protože jdeme do hospody. Za chvíli po nás přijíždí i Radek s Antaresem a tak sedíme všichni v hospodě venku pod fousatou borovicí. Je hezky a je to příjemný večer. Radek má v lodi kytaru a tak dojde i na slavné songy „Papáš křen“ a „Debnu od whisky“. Jdeme spát lehce po půlnoci kromě Leoše, který ještě zabouchal na okénko u Slováků s tím, že jde na tu rybu a spát šel asi v šest.

Čtvrtek 13.9.2001

Vstáváme v 9:00. Radovan, se kterým jsme se v noci domluvili a společné plavbě na ostrov Kamenar u Žutu a následném potápění, už mezitím vyplul. V noci měl nějaké problémy, jelikož stál na kotvě, a tak vyrazil již dřív. Snídáme, koupeme se, počasí je nádherné. Vyplouváme v 11:00 a od mola odrážíme jak staří námořníci. Poslední zamávání sympatickým Rakušanům na motoráku a už plujeme ven na moře a podle Many. Mana je asi nejtypičtější ostrov Kornatského souostroví, kde ostrov je směrem na moře v podstatě stěna do hloubky. Škoda, že fouká silné jugo a moře je na stupni 4, a tak nemohu zajet až těsně ke stěně, abych všem ukázal jak 2 m od ostrova je hloubka 70 m. Ještě si prohlédneme pevnost na ostrově, která není nijak stará, ale je to pozůstatek po filmařích, kteří zde v šedesátých letech točili film o Odysseovi, a už mažeme z rozbouřeného volného moře zpět mezi kornatské ostrůvky. Zde je moře snesitelnější a tak plujeme na motor a pomáháme si genou. Na konci ostrova Kornat vyjíždíme podle Opata na Murterské moře a hurá k Žutu. Radek už mezi tím z Kamenaru odjel a ani se nepotopil. Domluvili jsme se samozřejmě po radiu na osmém kanálu. Po tom co jsme dorazili na Kamenar jsem se Radkovi ani nedivil. V jugu se nedalo nikde slušně zakotvit. A tak jedeme dál mezi Žutem a Kornatem. Tady jsme lehce kryti a tak jedeme na plachty na mírný zadoboční vítr, zkrátka taková klidová paráda a válečka. Obeplouváme celý Žut a stáčíme se podle něj do mariny. V marině je poměrně prázdno, na molu stojí Chorvat s mooringem a tak není celkem co řešit. Už z nás jsou námořníci a tak přistání a vyvázání je během chvilky sebejistě hotové. Drobíčko se oklepeme, doplníme tělesné tekutiny a s Leošem a Mášou se chystáme na ponor. Bereme si gumák a odjíždíme z mariny na protilehlý břeh zátoky. Ponor je takový nic moc. Všude nízká tráva a hloubka do 20 m. Po ponoru se vracíme do mariny a je už šero. Jdeme ještě do krámu dokoupit chleba a vino, já jdu platit za marinu, pak si dáváme ještě v hospodě capucino a mažeme zpátky na loď. Večer sedíme na palubě, popíjíme, kecáme a za chvíli jdeme spát. Abych nezapomněl, dneska vařil Vašek a byly fazole s hovězím, alespoň ty větry budou na co svést.

Pátek 14.9.2001

Ráno, když se probouzíme tak je nádherné sluníčko, ale na moři fouká jugo o rychlosti 30 – 40 kt a moře je na stupni 4 – 5. Co se dá dělat. A tak po snídani v 11:00 vyplouváme. Odjezd od mola v marině je i přes vítr bez problémů, zkrátka jak jsem se již zmínil jsou z nás už námořníci. Jakmile vyjíždíme ze zátoky je poznat, že počasí nám tak úplně nepřeje, zkrátka trochu fouká a trochu jsou vlny. Ale už jsme na to zvyklí a nic nás nerozhází. Střídám se s Leošem u kormidla, táta Jirka naviguje, Tereza spí a ostatní posedávají v kokpitu. Plujeme na ostrov Pašman do zátoky Soline. Kotvíme na volné bóji a všichni se jdeme naposled vykoupat. A tak se čvachtáme i když se moře od začátku týdne ochladilo o 2°C a teď je na 20°C. Na vedlejší bóji kotví Radovan s Antaresem a zjevně se chystají na závěrečný ponor v kurzu. V zátoce je prd hloubka a tak já s Leošem a Mášou už pod vodu nejdeme. Posedáváme na palubě, popíjíme vino crno a užíváme si jedny z posledních chvilek na moři. Taky trochu nabíráme síly před bojem se živlem, protože pod mostem mezi Pašmanem a Ugljanem neproplujeme díky vysokému stěžni a tak musíme dolů podle Pašmanu a to znamená přímo proti větru a vlnám, které jsou v rozmezí 2,5 – 4 m. Cílem cesty pro dnešní den je Banj na ostrově Pašman, kde má Draganův brácha velmi dobrou restauraci a kde plánujeme rozlučkový večírek společně s Radovanem a kamarádem Pepou, který sice původně chtěl jet s námi, ale pak se nějak stalo, že se vydal na jih. Síly jsou už nabrány a tak se odvazujeme od bóje a vyplouváme. jakmile se dostaneme na otevřené moře začíná klasický boj. Plavba na motor přímo proti větru a vlnám. Chvíli se dohadujeme zda je to jako na jaře a já si myslím že jo. Vlny jako hrady, ve chvilce jsem zlitej odshora dolů, vlny jdou přes palubu a každou chvíli utápíme špičku lodi pod vlnou. A v tomhle se motejte po mělčinách mezi ostrůvky a ještě do toho se tu motá kdejakej trajekt, který pluje bůh ví jakým směrem a nechce se uhnout. No paráda. Ale za hodinku jsme z nejhoršího vevnitř. Obeplouváme jižní cíp Pašmanu a už jsme v Pašmanskim kanálu naproti Biogradu. Vítr a vlny máme v zádech a tak vytahujeme napůl genu a na zadáka si s ní pomáháme. Cestou se potkáváme s šílencem na surfu, který v tom blbym počasí jezdí jak o život a ještě nám jednou rukou mává. Frajer. Pomalu jsme v Banji, ale protože znám místní molíčko a počasí se nijak nelepší, naopak mraky jak hrady nad mořem nic dobrého nevěští rozhoduji pokračovat v plavbě směr Zadar. Do mariny přijíždíme v 17:30. Bez problémů se vyvazujeme u mola před Draganovou kanceláří na mooring zádí ke břehu. Mluvím vysílačkou s Pepou, který se na Banj taky vyprd a protože loď odevzdává v Sukošanu, tak zajel rovnou do mariny v Sukošanu. Jen s Radkem se nějak nemůžu spojit, ale za chvíli ho již vidíme jak se snaží zajet na plachty do mariny. Ani mu to nezávidím, město mu sebralo vítr, motá se mu tam převozník s loďkou a v zádech má trajekt, kterej zběsile houká a nehodlá zastavit. Nějak se z toho ale Radek jeden šikovnej dostává a vrací se zpět na moře. To už ale sedí Sandy v neckách s motorem a jede pro něj, protože Radek má evidentně mrtvej motor. Takže za chvíli je v marině. A protože jsme se na Banj všichni vykašlali tak jdeme na večeři do pizzerie Nashville. Dokonce přijel i Pepa s rodinkou ze Sukošanu, naše posádka je kompletní a Radek se svojí posádkou taky. A tak po vydatné večeři popíjíme, kecáme a spát jdeme přiopilí ve 24:00.

Sobota 15.9.2001

V noci byla bouřka, ale po ránu, kdy zase vstávám první a mažu do trhu už neprší. V trhu jsem koupil hroznové víno, fíky, koblihy a taky dva dny staré Lidovky. Když se vracím na loď jsou už všichni vzhůru, snídají a Leoš mi dokonce přivezl auto z parkoviště k lodi. Po snídani ještě jednou vyplouváme, ale už jenom kousek k benzínce, abychom dotankovali. Tankování tentokrát bylo bez problémů a za chvíli jsme zase u mola. A to už je opravdu definitivní konec. A tak nevesele balíme, vyklízíme loď a taky ji mejeme. Pořád je pod mrakem a vypadá to každou chvíli na déšť. Po tom, co je loď připravena k předání a všechno naskládáno v autech, vyrážíme ještě všichni do města na poslední nákup, většinou alkoholu. Cestou se ale přihnala od vnitrozemí bouřka a tak jsme všichni mokrý. Loď předávám Draganovi bez problémů a ve 13:30 vyjíždíme ze Zadaru směr Praha. Díky bouřce a dešti se cesta ale nebývale vleče a od Plitvic do Karlovace je zácpa a tak popojíždíme. neuvěřitelně překračujeme hranice do Slovinska někdy v 21:00. Ve 22:30 jsme v Rakousku u prvního motorestu za hranicemi. Tady si dáváme večeři a po nejdelším tunelu za Grazem zastavuji na odpočívadle, vytahujeme spacáky, sklápíme sedačky a jdeme spát.

Neděle 16.9.2001

Leoš mě budí asi v 5:00, jestli nepojedeme. Ale nevzbudil jsem se, a tak Leoš vyráží s Mášou a Žlutym napřed. Budím se asi kolem 7:00, trochu pojíme, taky ranní hygiena a pomalinku kloužeme předalpím na Linec, Dolní Dvořiště a do Prahy dojíždíme po klidné cestě a obědě kolem 14:00.

Kačer