Tentokrát jsme pouze tři - Žluťák, Petr/Zdravotník a já. Mirek a Jirka na poslední chvíli odřekli. Do Obroku je doprava komplikovaná a tak jedeme autem. Samozřejmě neodoláme a zastavujeme se v Zakšíně na večeři. Nezklamali nás zde ani tentokrát. Před Obrokem zaparkujeme u lesa a vydáváme se pěšky do tmy. Gaspáčo jsme tentokrát našli na první pokus. Za chvíli už hořel oheň a Petr začal svůj oblíbený rituál – pečení masíčka. Protože počítal s pěti lidmi, bylo ho tentokrát opravdu hodně. Abychom se na noc moc nepřejedli, nechali jsme si polovinu na zítra. I tak jsme si pěkně šmákli. Báječná pochoutka. Nakonec jsme si u ohníčku za Petrova kytarového doprovodu pěkně zazpívali a šli spát.
Ráno bylo pěkně slunečné. Posnídali jsme, zabalili a vydali se rezervací Kostelecké hory. Hned za Gaspáčem jsme před skálou objevili potlachové ohniště. Za pěkného slunečného počasí jsme vylezli na kopec. Zřejmě tu kdysi řádil požár, protože stromy tu byly bez kůry a všude po zemi byl pod slabou vrstvičkou hlíny kluzký černý mour. Přešli jsme hřeben, slezli do vedlejšího údolí a šli jím opět nahoru až na zelenou značku. Po ní jsme pokračovali k rozcestí Kostelíček. Tady jsme udělali odbočku k velkým převisům Krápník a Tisícový kámen. Chvíli jsme zde poseděli a posvačili a pak se vrátili ke Kostelíčku a pokračovali na rozcestí zelené se žlutou U Martinské stěny. Abychom si cestu do Dřevčic zkrátili, slezli jsme po cestičce pěkným údolíčkem dolů. Bohužel jsme se nestrefili do toho správného a vyšli až u Heřmánek. Do Dřevčic jsme pak šli po silnici. Když jsme vystoupali k prvním domkům, sluníčko už se chýlilo k západu. Sláva, hospoda v bývalé starobylé škole je otevřená! Paní hostinská byla sice nějaká odměřená (asi jí uletěly včely), ale pěkně jsme si zde odpočinuli, trochu pojedli, doplnili tekutiny a honem do lesa kempovat. Jako obyčejně v této končině k Zašitýmu. Tentokrát jsme cestu perfektně trefili, i když už byla tma tmoucí, a za chvíli jsme vyšli opět na žluté U Martinské stěny. Odtud to již bylo k Zašitýmu co by dup. Od naší poslední návštěvy zde zřejmě nikdo nebyl. Nařezali jsme trochu dříví, rozdělali ohýnek a už to tu bylo zase. Pečení masíčka. Přes den se ještě více rozleželo a byla to fakt lahůdka. Petr to holt umí. Spát jsme šli až po půlnoci.
Pěkně jsme se vyspali. Probudil jsem se kolem půl deváté. Petr už topil. Uvařili jsme snídani a zabalili. Mezitím začalo hustě sněžit a za chvíli bylo všude bílo. Od Zašitého jsme se tentokrát vydali do kopce a za sněžení přelezli do vedlejšího údolí. Cesta to nebyla nic moc a pěkně to klouzalo. Vedlejším údolím jsme pak došli až k asfaltce. Šli jsme po ní asi kilometr a pak odbočili další silničkou vpravo do kopečka. Nahoře jsme překřížili zelenou a pokračovali dolů až na modrou. To jsme již byli před Obrokem a za chvilku i u auta. Nalodili jsme se a vyrazili domů. V Zakšíně měli zavřeno a i hospoda v Tupadlech byla zavřená, takže jsme pokračovali až do Prahy a zašli na kávičku ke Žluťákovi domů. Zde jsme tento, jako vždy velmi vydařený a tentokrát vskutku masíčkový, čundr zakončili.
Honza