Čundr na Úterák 3.8 2001 - 5.8 2001

Úterý v sobotu a v neděli

O víkendu 3.-5.8. se uskutečnil čundr na Úterák. Nápad jet v tomto termínu na Úterák vyšel z Kačerovy hlavy při jízdě domů ze sleziny a já i Hanka jsme byli nadšeně pro, protože jsme měli děti na táboře a tudíž jsme byli bez starostí. Navíc jsme na Úteráku byli naposledy před 10ti lety na čundru s dětmi a bylo to tehdy velmi jemné. Jenže když jsem se ráno probral, pamatoval jsem si pouze, že jsme naplánovali čundr a za boha jsem si nemohl vzpomenout kam. Kačer si sice nakonec vzpomněl, ale zjistil, že v tomto termínu s námi jet nemůže, jelikož musí cosi balit (teda jako zavazadla a tak) . Petr-Zdravotník byl nezvěstný a Suchouš, i když by to měl nejblíž, měl nějaké rodinné problémy. Tak jsme nakonec v pátek odpoledne vyrazili v "okleštěné" sestavě Hanka, Žlutej a já vlakem přes Plzeň do Bezdružic. Dorazili jsme tam až v půl deváté, takže se již začínalo stmívat. Trochu jsme pojedli v hospodě u fotbalového hřiště (měli tam nakládané karbanátky nakyselo se zelím - zajímavé a velmi dobré a dobré pivo i když Chodovar) a pak vyrazili do tmy. Trochu poprchávalo, ale ještě to šlo. Našli jsme nejbližší les, postavili stříšky proti dešti z pláštěnek (přemluvil jsem Hanku, že nevezmeme stan a že jí budu osobně odhánět pavouky). Chvíli jsme seděli okolo pařezu, na kterém Žluťák zapálil svíčku (byli jsme již dost ztahaní a v té tmě jak v pytli se nám již nechtělo hledat dřevo a navíc Zdravotníci už ťukali..) a když dohořela (byl to nějaký aušus, protože hořela proklatě rychle), tak jsme šli spát. Ráno pršelo, takže jsme vstávali až v půl jedenácté. Rozdělali jsme oheň, uvařili v ešusu kávičku a opekli "kačírky" a asi v půl jedné jsme vyrazili do údolí Úterského potoka. Všude bylo hodně mokro. Šli jsme po louce kolem potoka, ale tráva tam byla, i když se to na první pohled nezdálo, dost vysoká, takže jsme rázem byli až po kolena všichni důkladně mokří. Také jsme si zabrodili, ale Úterák není zdaleka tak čistý jako Střela a mírně zapáchal. Pak jsme pokračovali stezkou po skalách nad potokem. Když jsme došli k Dudákovskému mlýnu, byli jsme již pěkně uondaní, hladoví, žíznivý a mokrý. Vylezli jsme proto z údolí potoka zase nahoru a šli do Okrouhlého Hradiště, kde podle mapy měla být hospoda. Byla tam. Těsně před ní u nás přibrzdila Škodovka s kontrabasem na střeše a kytarami uvnitř. Nějaký člověk se z ní vyklonil a řekl nám, že ve vedlejší vesnici s podivným názvem Cebiv se bude v hospodě hrát, ať tam určitě přijdeme a odjel. My však měli velkou žízeň, tak jsme vlezli do hospody, před kterou jsme právě stáli. Dali jsme si každý jedno pivo (Chodovar - nic moč) a přemýšleli, co dál. Cebiv byla od Okrouhlého Hradiště asi 5km daleko a nás už pěkně boleli nohy, protože jsme již ušli dobrých 12km cestou-necestou. Pohledem do mapy jsem zjistil, že v Cebivy jezdí vlak a z Okrouhlého Hradiště je to na vlakovou zastávku Strahov asi 1,5km přes kopec. Žluťák našel přes mobil, že vlak jede za 45minut. Tak jsme se rozhodli, že ten vlak zkusíme chytit. Vrchní se sice divil, že už odcházíme, myslel si, že nám nechutná pivo (v podstatě nám fakt nechutnalo). Sotva jsme však vyšli z vesnice a byli právě na poli mezi vesnicí a lesem, přihnal se prudký déšť. Než jsme si oblékli pláštěnky a došli ke třem osamělým stromům, pod něž jsme se trochu schovali, byli jsme už zase pěkně mokří (nejhorší bylo, že před výstupem z údolí Úteráku jsme si převlékli mokré ponožky za suché a teď už nám zase čvachtalo v botech). Pod stromy jsme čekali asi 10 minut, až přestane pršet. Lilo však stále. Pokud jsme chtěli ten vlak stihnout, museli jsme vyrazit do deště. Tak Žluťák zavelel: "Teď nebo nikdy", a vyrazili jsme. A světe div se, v tu ránu přestalo pršet. Vlak jsme nakonec stihli a hospodu v Cebivy jsme také našli. Bylo tam nabito čundrákama, ale pro nás se místečko také našlo a to dokonce vepředu, hned u kapely. Složení kapely bylo trochu šokující. Byl to ten člověk, který nás tam z auta zval a jeho tři mladé dcery. (Kačer mi pak řekl, že to byl Žíla a jeho rodinná kapela). Jedna hrála na housle, druhá na kytaru a třetí štíhlé děvče hrálo na basu (dycky jsem si myslel, že čím tlustší basista, tím líp, ale zdá se, že opak je pravdou - Libor klidně může zhubnout) . Bylo to bezva. Hráli skvěle a pěkně jsme si s nimi zazpívali. Zůstali jsme tam až do konce do půlnoci a pak šli opět potmě hledat les. V lese jsme postavili "bydlíky" a šli spát. K ránu zase trochu sprchlo, ale v neděli již bylo pěkně. Trochu jsme se ještě courali po lese, koukali po houbách (nic moc nerostly) a pak šli do Trpístů na vlak. Ve vsi byla hospoda, ale otevírala až v 16:00h. Žluťák ale nezaváhal a vnikl dovnitř, kde objevil paní hospodskou, která sice byla již na odchodu, ale 3 piva nám natočila. Před hospodou bylo sezení, takže jsme tam zaparkovali a šetřili si pivo. Pak mě napadlo, že v kletru mám ještě slušnou zásobu plechovkovejch gambáčů a tak jsem všem doplnil půllitry z vlastních zásob. Pak už byl čas vyrazit na nádraží, které bylo asi 1 km od vsi. Z vlaku jsme ještě zavolali mobilem Suchoušovi, že budeme v Plzni přesedat a že tam budeme mít hodinu času, jestli by s námi nešel na jedno. Takže jsme se s ním v Plzni na nádraží sešli, pokecali, pojedli, popili a zase pokračovali vlakem na Prahu. Domů jsme dorazili asi v devět večer. Bylo to fajn.

Ještě poznámka k tzv. zvláštnímu odbavování cestujících ve vlaku na trati Pňovany - Bezdružice. Jezdí zde motoráček, v němž je pouze mašinfíra a lístky si sám kupuješ v ďábelsky vymakaném přístroji na zadní plošině. Nejprve musíš určit druh jízdného písmenem a číslem dle první tabulky - např. A0 bylo obyčejné jízdné, B1 zákaznické jízdné jednoduché, C4 jízdné pro důchodce, C5 jízdné pro psy atd. (možná že ty kombinace byli trochu jinak, ale pro vaší představu to snad stačí). Pak zadáš dvoučíselný kód, který zjistíš z druhé tabulky, dle toho, odkud kam jedeš. Na displeji přístroje se objeví, kolik je to km a kolik mincí máš vhodit, což si máš zkontrolovat (bohužel nevím kde, asi je třeba vozit s sebou v báglu jízdní řád), aby tě stroj neošidil a vhodit požadovanou částku. V přístroji to zabzučí a vypadne jízdenka. Jestli si však myslíte, že již máte v ruce platnou jízdenku, tak se mýlíte. Jízdenku musíte ještě označit v označovači jízdenek podobném jako v MHD, který visí naproti. A to vše musít stíhnout všichni co přistoupili než vlak zastaví v příští stanici. Jinak by se změnil kód a km a cena by neodpovídala. V motoráčku hlásí magnetofon názvy stanic jako v Metru a pokud chcete vystoupit ve stanici na znamení je třeba stisknout knoflík a na plošině se rozsvítí velký nápis ZASTAVÍME, jinak se jede dál a máš smůlu. Problém nastal, když jsme při zpáteční cestě potřebovali koupit jízdenky až do Prahy. Přístroj dával jízdenky maximálně do Plzně, jenže tolik drobných jsme neměli. Podle návodu stačilo koupit si jízdenky na konečnou, tj. do Pňovan a v příštím vlaku na trati Pňovany-Plzeň, kde už byl průvodčí si nechat vypsat jízdenku z Trpístů do Prahy, průvodčímu odevzdat lístek z automatu a on od ceny celkové jízdenky odečte cenu jízdenky z automatu. Průvodčí však na to koukal jak puk, pak řekl, že by ho to hrozně zdrželo, ať si to vyřídíme až v Plzni na nádraží u kasy. Pokladní v Plzni prohlásila, že to ještě neviděla a neví co s tím a tak jí Žluťák navrhl, ať se tím tedy nezabývá a vystaví nám jízdenku pouze Plzeň-Praha. Pokladní byla touto variantou nadšena a my jsme ušetřili cca. 20Kč. Dráhy stále naříkají, jak jsou prodělečný, ale jak je vidět, dělají vše pro to, aby byly...

Honza

P.S. Kontakt do hospody v Cibově je 0604 880193, podobné taškařice se tam prý občas opakují.

Žluťák