Silvestr roku 2002

Tentokrát jsme vyrazili pro změnu k Řezníkovi. Nebylo nás moc, Mátlovi v kompletní sestavě, Petr Telec Zdravotník, já a domácí. Dorazili jsme už 30. večer, abychom si to pěkně užili. A taky jo.

Po příjemném, poměrně krátkém večerním tréninku (včetně hudební produkce), jsme se řádně vyspali a ráno kolem poledne vyrazili na zdravotní procházku. Zavrhli jsme dosti nebezpečnou cestu podle Kamenice (bylo asi 15 cm nového sněhu) do Rusalky a vydali se do okolních kopců. Po krátkém výstupu jsme se stavili na jedno U Aničky, odmítli nabízené pochoutky, s tím, že se tak za dvě hoďky vrátíme a vynahradíme si to, a pokračovali dál. Stálo to za to, konečně jsme si užili zimní krajinu jak to má bejt: sníh, mráz a slunce. Dokonce jsme potkali i saně se psím spřežením. Za soumraku jsme se vrátili zpátky k Aničce, nacpali si břicha a seběhli dolů k chalupě.

Hanka s Danou okamžitě zaplnili stůl spoustou lahůdek, tekutin bylo taky dost a kytary natemperovaný. Cpali jsme se, pili, hráli, zpívali, tlachali a už byla půlnoc. Řezník měl jako obvykle připravenej báječnej ohňostroj a tak jsme si užili i tuhle kratochvíli. Taky pomáhali sousedi z okolních chalup. Po druhý hodině jsme šli spokojeně spát.

Druhý den jsme dojedli a dopili zbytky, poklábosili a k večeru jsme v pohodě odjeli vláčkem do Prahy.

Moc dobrý, ani mě nebolela hlava.

Žluťák