První letošní čundr 11.1 2002 - 13.1 2002

Do Českého ráje

Máme tu další nový rok a s ním spojený 1. vandr v roce kam jinam než do Ráje. Obsazení bylo i vzhledem k mrazivému termínu poměrně početné. Z Hlavního nádraží jsme vyrazili v sestavě: Honza, Venca, Telec a já, ve Vysočanech přistoupil jako již tradičně tatík a v Mladé Boleslavi se pak ještě přidal Dan. Sušák přijel do Turnova s několikahodinovým předstihem autem a čekal na nás v nádražní restauraci … Celkem nás tedy bylo 7.

Bez delšího otálení jsme se vydali řádně natěšeni krásně zasněženou krajinou rovnou k Vélům. Tam nás čekalo hned několik příjemných překvapení. Za prvé byl volný stůl (vzhledem k odstranění kamen z místnosti dokonce ne právě u nich) za druhé bylo (alespoň podle mě) Svitavské pivo nad očekávání dobré, ale to největší překvapení bylo v podobě Lubošovi maminky, která zaskakovala za nemocí schvácenou ženu. Jelikož jsem jí nikdy předtím neviděl nepřipadalo mi to zas až tak žhavý, ale všichni ostatní v blahé paměti vzpomínali na první návštěvy právě této lokality - prostě taková pěkná poetická chvilka. Můžu však říct, že na svůj věk působila velmi energicky a asi těžko byste našli někde správnější hospodskou podobného věku. Celkově bych ohodnotil návštěvu u Vélů deseti body z deseti. Nálada perfektní o čemž vypovídá i to, že se poprvé v novodobé historii hrálo, tlačenka byla jako vždy vynikající a aby toho super žrádla nebylo málo, dal nám Luboš okoštit perfektní bůček, kterého jsme si později rovnou kilo zakoupili a předali ho Sušákovi do opatrovnictví.

Výstup na Kozlov se obešel bez bloudění a vcelku v pohodě jenom s malým zdržením Sušáka, u kterého se projevila počínající choroba. Podotýkám, že bylo aspoň 15 čísel sněhu.

Vzhledem k tomu, že nebyla v noci ani moc velká kosa (Honzův a Danův teploměr ukazovaly shodně po 4 stupních pod nulou) nebylo ranní probuzení zas až tak drsný. Aspoň pro většinu z nás. Mirkovi se totiž v noci přitížilo, a tak se hned po ránu rozhod, že se vydá zpět do Turnova a pojede se vyležet domu. Bohužel ovšem odjel i s bůčkem. A já se tak těšil… Zbylo nás tedy 6.

Po snídani jsme vyrazili tradiční cestou s tradičními zastávkami na Valdštejně a Vidláku pod převis. Celou cestu bylo takový normální zimní počasí. Chvilkový sněháňky se časem změnily v docela slušný sněžení. Vzhledem k tomuhle zimnímu počasí by se dalo čekat, že bude Věžák na fest zamrzlej. Ale ejhle, led byl sice silnej dost, ale po krajích byla voda. Nerozuměli jsme tomu (a já dodnes nerozumím),ale nedalo se nic dělat. Už to vypadalo že půjdeme okolo, když se povedlo Danovi nalézt snad jediný úsek, kde jsme přehopsli na led. Na druhý straně už to bylo lepší, a tak se přechod zdárně podařil. Pod převisem nás čekalo další milé překvapení. Nebyly to sice "převisový", jak si jistě mnozí z Vás mysleli, ale v danou chvíli neméně příjemná věc - hromada nařezaných polínek. Vzhledem k tomu, že bylo všechno pod sněhem to opravdu bodlo. I tento fakt přispěl k celkový pohodě, která celým večerem vládla.

Ráno nás probudilo nádherný počasí. V klidu jsme se nasnídali, sbalili a šli se naobědvat na Vidlák. Tentokrát už opravdu okolo, protože ráno, ač celou noc mrzlo, už prostě rybník přejít nešel. Šli jsme ale už jenom v pěti, protože Dan odjel na naše poměry opravdu brzo ráno. Posilněni výborným obědem jsme se vydali, ač neradi, na vlak. Pak už následovala jenom bezproblémová cesta domu.

Byl to můj první čundr na sněhu, a tak mi chybí možnost srovnání, ale osobně můžu prohlásit, že byl opravdu žabí.

Poznámka autora: Již mnohokrát zmiňovaná "Z karta" je OPRAVDU výhodná. My co jsme ji ještě neměli jsme naproti těm vychytralým zle ostrouhali.

Slimák