Křivoklátsko 21.9 2007 - 23.9 2007
Z historie

Scheinerova vila ve Svaté

JUDr. Josef Scheiner byl od 1.1.1919 generálním inspektorem Československých vojsk, starostou České obce sokolské a od 17. listopadu 1918 čestným občanem obce Svatá.

Jako žák Tyrše dobře věděl, že Svatá je místo, kde v nedaleké myslivně „Na Králi“ vznikla sokolská myšlenka a proto si zvolil tuto obec za své letní bydliště. Roku 1897 zde koupil od Antonína Sýkory domek, ze kterého několika přestavbami vznikla dnešní vila. V této vile trávil Dr.Scheiner většinu svého volného času a stala se mu takřka druhým domovem. Jezdíval sem v létě, ale i v zimě se svou rodinou. Zde jej 25. února 1919 a 30. července 1920 navštívil i tehdejší prezident republiky Tomáš G. Masaryk.

Nápis na vile mezi plaketami Tyrše, Fügnera a Scheinera: „Lesy šumí tobě na pozdrav, Fügnera zde poznal Miroslav.“ připomíná, že Svatá je kolébkou sokolstva.

V roce 1860 se uskutečnilo v myslivně Na Králi, která patří k obci Svatá  (je od ní vzdálená asi 1 km směrem západním na Kublov), setkání zakladatelů TJ Sokol, Fügnera a Tyrše. Na myslivně je umístěna pamětní deska, zasazená sem Pražským sokolem v roce 1922, která hlásá:

„Z přátelství, které uzavřel pod tímto krovem Jindřich Fügner s Dr. Miroslavem Tyršem vzešlo sokolstvo spojující Slovanský svět 1862  – Pražský sokol 1922“

JUDr. Josef SCHEINER

21. 9. 1861–11. 1. 1932

V roce 1884 ukončil studium na právnické fakultě v Praze, 1889 promován na doktora práv. Právní koncipient, od roku 1893 advokát. V roce 1879 se stal členem Sokola, osobní přítel jeho zakladatele Miroslava Tyrše. 1884–1916 šéfredaktor časopisu „Sokol“. Jako starosta Sokola začlenil organizaci do mezinárodní spolupráce, například v rámci Evropské tělocvičné unie, kde poté Sokol přes 40 let zastupoval. V roce 1908 vytvořil v Praze Svaz slovanského sokolstva. Po vypuknutí války v roce 1914 stál u zapojení sokolské organizace do odbojové činnosti proti Rakousku-Uhersku. Spoluzakladatel tajného výboru Maffie, podílel se na financování odboje. V květnu 1915 uvězněn, ale pro nedostatek důkazů propuštěn. Pracoval i nadále v odboji, přestože žil pod policejním dohledem. Od léta 1918 člen předsednictva Národního výboru československého. V říjnu 1918 jeden z organizátorů vyhlášení samostatnosti Československa. Po vzniku ČSR nejvyšší správce (velitel) čs. vojsk a předseda Výboru národní obrany. Řídil počátky výstavby armády a odesílání prvních jednotek do bojů na Slovensku. Od ledna do srpna 1919 první generální inspektor čs. branné moci. Po odchodu z této funkce se vrátil do čela Sokola, v jehož vedení neúnavně pracoval až do své smrti.