Vandr na Střelu 15.8 2003 - 17.8 2003

Původně plánovaný termín se nepovedl a tak jsme se všichni moc těšili. Navíc to vypadalo na neobvykle silnou účast. V pátek nás do Strážiště vyrazilo osm, kompletní Mátlovi, Jindra s Davidem, Aleš,já, a v sobotu ráno měli dorazit ještě Šebi a Dan. Těšili jsem se, jak si pěkně večer zabrodíme a zažmolíme, ale byli jsme trochu překvapený, že ačkoli až do čtvrtka bylo vedro i v noci, teď byla orosená tráva na loukách tak studená, že jsme se těšili na další brod, abychom si zahřáli nohy v řece. Ale se Střelou v říjnu se to srovnávat přece jen nedalo. V pohodě jsme dorazili pod smrky, kde, přes naše mírné obavy, nikdo nebyl, doplnili břicha potravou, poklábosili, mlsli si trochu piva a fernetu, a šli spát.

Sotva jsme ráno protřeli voko a nasnídali se, už tam byla Šebestová s Danem. Postěžovali jsme si na studenou večerní rosu a taky že v noci nebylo nijak zvláštní teplo. Nechali jsme je trochu vydechnout a kolem jedné vyrazili podle řeky směrem na Rabštejn. Cesta probíhala v poklidu, bylo fajn, že nebylo vedro, který jsme si užili v předcházejících týdnech. Jako obvykle jsme se trochu pováleli na Kozičkově mlejně. Odpočinek byl zpestřen usilovnou lopotou jednoho místňáka, který tu tahal na řetězu kmeny na topení na zimu. Následovala další pauza u Železného hamru, spolu s doplněním zásob vody. Když jsme došli ke kempu nad potokem (znám též jako Řezníkův skok), nechali jsme tam Šebi s Kačerem a lehkým krokem pokračovali do hospody ke koňákům (jmenuje se to buď Vraní nebo Havraní hnízdo, už si zase nemůžu vzpomenout). Najedli jsme se a chtěli si nechat natočit pivo do lahví. Tato jinde zcela běžná a jednoduchá procedura zde však probíhala zcela neuvěřitelně. Nejdřív nebyly lahve, pak byly ale někdo byl před náma a když už to vypadalo, že budeme moct odejít, ukázalo se, že to pivo je zase pro někoho jinýho. A to všechno trvalo hodinu. Tak jsme si řekli, že pivo přece jenom není všechno a chystali se k odchodu. A ejhle, objevila se Dráža s přítelem Želvou (jak ho představila), byli tu na vejletě. Nechala si vysvětlit, kde spíme a že prej za náma večer přijdou a dokonce přinesou i pivo. My jsme se vydali zpátky do kempu, posadili se k ohni a postěžovali si na toho blba, co v hospodě čepuje pivo. Večer příjemně ubíhal ale začali se objevovat pochybnosti, zda Dráža dorazí, cesta v noci podle vody není nic moc, mnoho trampů zde již svou odvahu zaplatilo vyvrknutým kotníkem. Dráža ale projevila opět svou houževnatost a kolem jedenácté dorazila se Želvou i pivem. Tím pádem nastalo v kruhu kolem ohně oživení a večerní zábava se opět protáhla přes půlnoc.

Ráno nás opustil dočasně Dan, kterýmu se nechtělo čekat než se vybatolíme, a vyrazil k Rabštejnu, že si projde tamní naučnou stezku. My ostatní jsme se rozloučili s Drážou a Želvou a vydali se na zpáteční cestu. U Kozičkovýho mlejna se fyzicky zdatná skupina vydala přes Vysočany (kde objevili báječnou hospodu) k Lučnímu potoka. Šebestová a já, co jsme v rekonvalescenci, spolu s Kačerem, jsme šli zpátky podle Střely. Za chvíli nás taky došel Dan, Společně jsme se zvolna courali přes louky a brody zpátky k Čubovu mlejnu. Cestu jsme proložili samozřejmě koupačkou a občerstvením. Sotva jsme u mlejna dosedli na zadek, objevila se skupina od Lučního potoka. Byli úplně zpěněný, Hanka je prej strašně hnala, aby dorazili včas. Jako kdyby na tom nějak záleželo, že. Výstup zpět na Strážiště byl tentokrát méně drastický, objevili jsme cestu, která se vyhýbá závěrečnýmu drapáku a tak jsme k vozidlům nedorazili úplně vyplivaný, jako jindy.

Ještě jsme se stavili na večeři v Krušovicích, docela to ušlo. Do Prahy jsme dorazili už potmě, Danovi skoro ujel poslední vlak do Hory, ale i to nakonec dobře dopadlo.

Žluťák