Mikulášský vandr do Kostřího 5.12 2008 - 7.12 2008

Poslední letošní čundr

Jedeme na Kostří! Samozřejmě vlakem do Jestřebí. Jsme tři – Petr/Zdravotník, Žluťák a já, tj. Honza. V Provodíně nás vcucla Dřevěnka. Příjemná obsluha, výborné matesy. Sedí tu dokonce banda trempů. Akorát ten musicbox votravně řve. Petr přemluvil obsluhu, aby ho ztišila. Cizí trempové se chystají k odchodu. Zjevně to tu neznají a místňáci jim radí kam jít spát. S obavami posloucháme, že jim popisují cestu k převisu u obory, kam máme namířeno i my. Trochu nás to rozladilo. Je jich asi pět a pes a společně bychom se pod převis nevešli. Nechali jsme je odejít a vyrazili za nimi s úmyslem, že je předejdeme podél trati. Oni si nás však všimli, pochopili náš úmysl a chtěli s námi závodit. I kdybychom je předešli, nalepili by se na nás a šli by s námi až pod převis. Změnili jsme tedy taktiku. Přešli jsme koleje a vrátili se do Provodína k závorám. K převisu jsme se vydali starou cestou přes kopec. Je to sice delší, ale je naděje, že to potmě nenajdou. A nenašli. Převis byl náš. Slyšeli jsme je a viděli jejich oheň dole v údolí u cesty. Pěkně jsme si zahráli a zazpívali a parádně jsme se vyspali. Na prosinec bylo opravdu teplo.

Ráno jsme vyrazili do Starých Splavů. U Brabčáka jsme se dobře naobědvali a pokračovali dál podél Mácháče. Mácháč byl upuštěný, takže se dalo pohodlně jít po písku u břehu. Vylezli jsme na Dělovku a za chvíli jsme byli v Kostřím. Pohoda. Oheň pěkně hořel, Petr hrál, zpívali jsme a kecali až přes půlnoc.

Ráno jsme se vrátili na Dělovku a pokračovali kus po ní směrem na Doksy. Pak jsme odbočili vpravo a úvozovou cestou ve skále sešli dolů k vojenským barákům a borovými háji došli až skoro k Mácháči. Do Doks jsme šli cestou podél silnice. V Doksech jsme pojedli a nastoupili na vlak. Pohodovej čundr.

Honza