Ze Zakšína do Zakšína přes Zakšín 4.11 2005 - 6.11 2005

Zas jeden vydařenej čundr. S Honzou a Telecem jsme se sešli u mě před barákem, Sušák dorazil autem z Plzně s mírným zpožděním. Hodinku jsme strávili popojížděním přes Prahu, takže k hotelu Zakšín jsme dorazili s pořádnou žízní. Po přiměřeným občerstvení jsme vyrazili do toho protivnýho kopce na Pustej zámek. Trochu jsem se obával, jak se vyspím, protože to místo není moc daleko od silnice na Dubou, ale nakonec to docela ušlo.

Ráno si nás prohlédl nějakej školní výlet (akorát paní učitlka se nám obloukem vyhnula), Péťa ugriloval k snídani šťavnatý a voňavý masíčka, musím ho pochválit, fakt mu to de. Pak jsme Péťovi rozmluvili, že pudem rovnou na sobotní camp, kterej byl asi tak tři kilometry daleko a vyrazili jsme na okružní výlet lesy a údolími. Byl pravej podzim, barevný listí chvílema po kolena, mlha a nakonec začalo i pršet.

Cestu jsme si naplánovali přes vesničku Deštná, kde měla bejt hospoda. Jak nám na začátku vesnice sdělil dobrý domorodec s kolečkem, hospoda v Deštný je, ale votvírá až v pět, byli jsme dost zklamaný. Déšť zrovna zhoustl a tak jsme se zastavili v autobusový čekárně a občerstvili se z vlastních zásob. Sotva jsme vylezli za vesnici, padly nám oči na ceduli Hotel Zakšín 800 m. No, tomu se nedalo odolat, akorát Péťa brblal, že si myslel, že dojdeme na camp za světla, abychom to našli. Což, vzhledem k tomu, že se stmívalo v pět, byl stejně nesmysl, a navíc místo na spaní se nejlíp hledá potmě, to ví každej.

Takže jsme za chvilku seděli v teple a suchu u piva. Já jsem měl ale závažnej problém: na tabuli v lokále měli napsáno, že maj svíčkovou ze srnčího a já jsem měl plný břicho buřta a sušenek. Chvíli jsem se přemlouval, že třeba není dobrá, ale moc mi to nešlo. Nakonec mi to nedalo a vylíčil jsem svůj problém hostinský, a ta mi ochotně připravila balíček s pořádnou porcí svíčkový s sebou.

Když se začalo stmívat, vyrazili jsme hledat camp, co ho objevil Sušák loni v únoru. Pojmenovali jsme ho u Sfingy, podle jednoho šutru, co tam je pod převisem. Péťa se nás sice snažil zavést někam do bažin, ale Sušák se nedal a tak jsme záhy mohli podrbat Sfingu pod bradou. Vypadalo to, že tam vod minula ani nikdo nebyl. Večer proběhl jako obvykle, já jsem ho měl vylepšený ještě o kulinářský zážitek.

Krásně jsme se vyspali, u Sfingy je to fakt super, jak někteří říkají, je tam ta pozitivní energie (podle mě hlavně ticho). Posnídali jsme (já měl knedlíky, co mi zbyly od večera, s vajíčkem), rozmluvili Péťovi že pudem rovnou zpátky, a vyrazili na okružní výlet přes Osinalice a Pusťák zpět. No a zakončili jsme to, kde jinde, než v hotelu Zakšín.

Žluťák