Čundr na Nedvězí 27.2 2004 - 29.2 2004

Zpráva z čundru Nedvězí (Zakšín)

Sraz máme u Vaška – Sušák a Zdravotník a odjíždíme směr Zakšín. Bohužel chybí Honzík, dostal rýmičku, ale pak i kašílek a to ho zřejmě dorazilo. Mám trochu strach, že v Zakšíně není hospoda, ale když tam přijedem, tak jsme až překvapeni kvalitou místního pensionu Zakšín. Po tradičním a důležitém posilnění a doplnění tekutin, vyrážíme směr Pustý zámek. Ohýnek záhy hoří, steleme si a najednou Sušák má v ruce kytaru a začíná hrát. Já s Vaškem jsme z toho čtvrt hodiny přepadlí. Ráno vylézá sluníčko, vaříme kávu v nové konvičce od Petra Slavíčka. Když dojídáme snídani, vybíhá k nám do kempu Katastrofa – asi dvacetiletá zubatá blondýnka a skutečně její přezdívka je celkem příhodná. Naštěstí brzo mizí opět mezi skalami. Balíme a vyrážíme směrem na Vidim přes Osinalice do Nedvězí. Zde vylézáme na kopec (380 m), kde je dokonalý kruhový výhled na celou třetinu Čech. A znovu z kopce do vybraného údolí se skálama hledat nějaký vhodný převis. A vskutku asi po půl hodině našel Mirek skoro ideální převis, se spoustou DŘEVA a listím na spaní. Bylo tam sice trochu rozryto od srnčí, jak hledali bukvice,, ale to jsme si uhrabali. Kemp jsme pojmenovali Sfinga, podle kamene, který se jí podobal. Teplota byla příjemná, oheň hřejivě plápolal a Mirek opět chrlil bezva písně. Když jsme přestali hrát i mluvit, bylo kolem absolutní ticho, takže spánek byl parádní. Ráno opět káva,snídaně, trochu fernetu a piva, vyrážíme směr Zakšín žebříkovou cestou – lesáci vedlejší údolí tak zaplotitli, že jsme museli po žebříkách přelézt dvanáct plotů. Do Zakšína dorážíme sice už kolem třetí, ale vůbec to nevadí. Zakončení čundru si vychutnáváme konečnou kávou a rakvičkou se šlehačkou.

Ahoj zdraví Zdravotník