Čundr s dětmi 14.8 2006 - 20.8 2006

Český les s dětmi

Úvod

Protože byl pro velké sucho vyhlášen zákaz rozdělávání ohňů ve volné přírodě, byl letošní čundr s dětmi trochu ohrožen. Naštěstí se počasí umoudřilo, zákaz byl 7. srpna odvolán a tak této pravidelné akci již nic nestálo v cestě. Tedy kromě nedostatku dětí. Pro různé nemoci a jiné problémy se nemohli zúčastnit Jindřich s Davidem a od začátku ani Luboš a Honzík. Vše jako loni zachránili Bára a Tom.

Pondělí 14.8.

Přesun vlakem do Tachova proběhl až na zpoždění, které však je pro ČD již typické, podle plánu. Naše startovní sestava byla: Darinka a Dan s Bárou a Tomáškem, Žluťák, Hanka a Honza. Sotva jsme však v Tachově vystrčili z nádraží nos, začalo lejt. Chvíli jsme tedy vyčkali a teprve když přeprška přešla, vyrazili vstříc Českému lesu. Nejprve ale do města na oběd a doplnit zásoby.Cestou se nabízela restaurace U Poláků. Hanka byla nadšená, protože jakožto rozená Poláková doufala v dobré zacházení a tak jsme vešli. Přivítal nás stařík v domáckém, trochu olysalém oděvu. Jídlo bylo sice dobré, ale pivo k našemu překvapení měli pouze lahvové. Proto jsme se hned po obědě přesunuli do centra Tanvaldu, kde jsme dokoupili poslední zásoby, a poté Darinka a Dan s dětmi zašli do zámecké cukrárny na kávičku a sladkosti a ostatní do restaurace U Pivovaru na jedno točené (Chodovar - nic moc). Pak jsme konečně opustili město a stoupali po silnici na Dlouhý Újezd. Kopec to byl pořádný a opět začínalo krápat. Naštěstí v Dlouhém Újezdě měli kulturní dům s občerstvovnou a tak jsme se šli schovat a spláchnout ten stoupák jedním oroseným. Jakmile přestalo pršet pokračovali jsme dál směrem ke starému židovskému hřbitovu na kraji lesa. Přišla však další přeprška a hřbitov jsme v dešti nenašli. Navíc se začínalo stmívat a tak jsme urychleně zakempovali na kraji lesa. Rychle se setmělo, ale déšť ustal a dokonce vykoukl i měsíc. Až do půlnoci jsme seděli u ohně, opékali různé pochutiny, Dan hrál na kytaru a bylo nám fajn.

Úterý 15.8.

Ráno kolem šesté začalo opět pršet a pršelo asi do desíti. Pak sice déšť ustal, ale nad námi se válely mraky a vlhkost se srážela v korunách stromů, takže stále krápalo a mžilo. Posnídali jsme, zabalili své mokré příbytky a navigováni Žluťákovou GPSkou vyrazili do divočiny. Šli jsme nejprve lesní cestou, pak silničkou přes Brtný potok až na křižovatku před samotou Brtník a odtud okolo vrchu Brtník ven z lesa. Byly zde rozlehlé pastviny dobytka a napajedlo, vše obehnáno elektrickým ohradníkem pod napětím (dobrovolně testoval Žluťák). Bohužel opět začalo pršet a tak jsme překonali ohradník a vydali se napříč pastvinami. Zprava se k nám nebezpečně přibližovalo velké stádo krav (nebo býků?) a tak jsme raději přidali do kroku a vynechali průzkum zříceniny kostela sv. Anny. Za pastvinami jsme pokračovali kousek po silnici směrem na Žebráky, ale hned za první zatáčkou jsme odbočili a přes les a kopcovitou louku došli do vsi Hošťka. Zde byla sice hospoda trvale zavřená, zato u bytovek nad kostelem byl báječný bufáč a obchod Zapomněnka. Pivo měli sice opět pouze lahvový Chodovar, fernet neměli vůbec, ale zato dělali báječnou kávu. Počasí se zase umoudřilo - mraky se roztrhali a přestalo pršet. Odpočinuli jsme si, občerstvili se, doplnili zásoby a pokračovali směrem na Přimdu. V cestě byli opět pastviny s funkčními el. ohradníky a k tomu se přidali i mokřiny. Než jsme je překonali a dostali se do lesa, začalo se opět stmívat. Našli jsme rovné místo na Kamenném vrchu a s posledním světlem zde rozbili tábor. Večer byl opět pěkný, bez deště. Při ohníčku jsme vzpomínali na ty, kterým čundr letos nevyšel a pak unavení po dnešním dlouhém pochodu šli spát.

Středa 16.8.

Stromy pronikaly sluneční paprsky. Hezké ráno. Po snídani pokračujeme lesem na Přimdu. V cestě máme ale dálnici, která byla slyšet už v noci. Abychom se dostali k nadjezdu, musíme obejít Šibeniční vrch,. Původně jsme jej chtěli obejít zleva, pak zprava, ale nakonec jsme skončili přímo na něm. Cesty na mapě totiž s reálem moc nesouhlasí. Pomocí GPSky jsme konečně našli tu správnou a dálnice je za chvíli za námi. Pokračujeme doleva cestou mezi dálnicí a vrchem Přimda. Opět začíná pršet. Na křižovatce se napojujeme na zelenou značku a po ní jdeme až do městečka Přimda. Těsně před městečkem se k nám přidává mladá srnka a jde s námi „ve stádě“ až do centra. Snažili jsme se jí zahnat zpět do lesa, ale nedala se. Až když na hlavní silnici zabrzdil přijíždějící autobus lekla se a utekla. Jsou zde dva obchody, a tak opět doplňujeme zásoby a odcházíme na oběd do hotelu Přimda. Dobře jsme se najedli a protože přestalo pršet, vrcholové družstvo ve složení Darinka, Bára, Tom, Dan a Honza se vydává jen tak nalehko zdolat vrch Přimda. Batohy hlídají Hanka se Žluťákem v hotelu. Na vrcholu u zříceniny hradu jsme za chvíli. Dan s dětmi hledají tajnou schránku a já fotím. Pak se vracíme zpět, tj. z Přimdy (zříceniny) do Přimdy (hotelu) v Přimdě (městečku). Hanka se Žluťákem už všechno snědli (pohár s horkými malinami) a vypily (káva). Rychle si také ještě dáváme kávičku a panáčky na včerejší Hančin svátek a pak již pokračujeme dál. Kousek po silnici, stále po zelené značce a po chvíli odbočujeme neznačenou cestou k jižní straně vrchu Šibeník a hledáme místo na spaní. Nakonec je nacházíme skoro až na vrcholu. Už se zase blíží tma a tak rychle stavíme přístřešky, děláme ohniště a připravujeme dřevo na oheň. U ohýnku pak Dan opět pěkně hraje a zpívá a my mu přizvukujeme za svitu hvězd a měsíce. Pohoda.

Čtvrtek 17.8.

Je opět slunečné ráno. V pohodě posnídáme, zabalíme a vyrážíme směr Třemešné. Máme se zde sejít s Lubošem a Honzíkem, kteří již jsou zdraví a ráno vyjeli vlakem za námi. Vracíme se zpět na zelenou značku a po ní stoupáme příjemnou cestou na Málkovský vrch a ke zřícenině poutního kostela sv. Apoleny. Po obhlídce zříceniny a krátkém odpočinku jdeme dál. Je tu pěkný les a všude kolem cesty na nás jukají houby - hříbečci, kozáci, křemeňáci a klouzci. Úplný houbařský ráj. Uzlíky máme za chvíli plné a pokračujeme do Třemešného. Na začátku obce se osvěžujeme vodou tekoucí z přepadu zdejšího vodovodu. Ale měla by zde i být hospoda. Ale ouha. Hospoda tu sice je, ale vypadá, jako by z oka vypadla té v Horní Vsi z červencové akce Upálení Jana z Husi. Je totiž nejen stejně stavěná (vstup po schodech), ale je i zavřená s cedulí „Na prodej“. Mají tu sice ještě u bytovek obchod s občerstvením, ale ten má, to je až neuvěřitelné, zrovna ve čtvrtek zavíračku. Tak tam chvíli smutně sedíme a odpočíváme. Potřebujeme vajíčka do smaženicea vůbec doplnit zásoby. Co s tím? Napadá mě, že bychom mohli přistoupit k Honzíkovi a Lubošovi, kteří by měli za chvíli přijet motoráčkem na zdejší nádraží, popojet jednu stanici do Bělé nad Radbuzou a nakoupit tam. Tak rychle na nádraží. Chvíli zde čekáme ve společnosti místní kozy. Motoráček přijíždí, nastupujeme a vítáme se s kluky. Jsou oba unaveni zdlouhavým cestováním. Rychlík do Plané měl 90minut zpoždění, takže přípoj na Tachov a Třemešné jim ujel a museli čekat ještě hodinu na další spoj. Takže cesta jim trvala o 2 hodiny déle. Jó, České dráhy, pro ty čas neznamená nic. V Bělé jsme však za chvíli a jdeme rovnou nakoupit a na jídlo. Vajíčka však v obchodě neměli a tak jsme je nakonec vyžebrali v hospodě. Čas již pokročil a musíme se zvednout a jít se někam uložit. Vracíme se kousek zpět k nejbližšímu lesu pod kopcem Hůrka. Je tu dost sucho ale nakonec vhodné místo nacházíme a za chvíli už hoří ohýnek. Akorát je tu všude spousta mravenců, kteří se soustřeďují hlavně na Dana. Chvíli si zazpíváme, pokecáme a jdeme na kutě a usínáme pod vysokými krásnými smrky.

Pátek 18.8.

Mravenci. Lezou všude okolo. Ale chovají se celkem slušně a do spacáku mě nelezou. Vstáváme a pouštíme se do přípravy smaženice. Darinka s Hankou krájejí, Honzík pak míchá a postupně přisypává do kotlíku. Hub bylo požehnaně, ale nakonec se do kotlíku vešly všechny. Byla to bašta. Dobře najedeni se přesunujeme zpět do Bělé nad Radbuzou. Obdivujeme starodávný kamenný most přes Bezděkovský potok, nakupujeme a jdeme do restaurace na moučníček a kávičku. Ohlásil se nám mobilem Kačer, že by se k nám navečer připojil. V dobrém rozpoložení pak pokračujeme dál, tentokrát po žluté značce. Řeku Radbuzu překonáváme po nádherném kamenném mostě, který vypadá jakominiatura Karlova mostu v Praze. Má 8 oblouků a je ozdoben šesti barokními sochami svatých. Za mostem silnice stoupá k Černému rybníku. Na koupání to ale neláká. Není žádné horko a fouká nepříjemný vítr. Ale rybníček je to pěkný. Odtud vede cesta stále do kopce k hájovně Hleďsebe. U nedalekého seníku odpočíváme. Je tu opět spousta hub, které zde nemůžeme nechat. Pak pokračujeme v chůzi, stále po žluté, na Bezvěrovský vrch a vycházíme z lesa. Jsou tu nádherné horské louky a pěkný výhled na vojenskou rozhlednu Zvon. Cesta se v louce ztrácí, ale po chvíli přicházíme na silnici a pokračujeme kus po ní. Pak odbočujeme vlevo k lesu, kde na nás již netrpělivě čeká Kačer. Přivítáme se a jdeme dál. Už je nás tedy dohromady deset. Stoupáme na vrch Mošna až k silničce u obce Šidákov. Jsou zde velké pastviny a pěkný malý menhir. Odpočíváme, kamarádíme se se skotem a pak stoupáme silničkou k bývalé obci Korytany. Je zde sezení a tak opět nabíráme síly. Slunce se už blíží k obzoru. Odbočujeme doleva, stále po žluté značce, stoupáme vzhůru a vlevo od cesty, skoro na vrcholu kopce Lysá, táboříme. Je tu nádherně. Dnešek považuji za vůbec nejhezčí den našeho čundru.

Sobota 19.8.

Vzbudilo mě sluníčko. I když jsme spali ve výšce přes 800m nad mořem, bylo v noci teplo a když ráno vyšlo sluníčko, bylo ve spacáku vedro. Darinka se opět pustila do úpravy hub. Tentokrát to byly hříbky smažené na másle. Trochu pracné, ale velmi dobré.Dnes už míříme do Pivoně, cíle našeho čundru. Protože máme oproti plánu trochu náskok, jdeme trochu zacházkou po červené přes zříceninu hradu Starý Herštejn, 877,9 m.n.m. To je vůbec nejvyšší bod naší cesty. V mapě je zde značka místa dalekého rozhledu a Kačer tvrdí, i když mu to nikdo nevěří, že tam je určitě bufáč. Když však vylezeme až nahoru, zjišťujeme, že pro přerostlé stromy a keře není vidět nikam, natož aby tu byla občerstvovna. Je zde pouze troska jedné z původních dvou hradních věží. Trochu zklamaní sestupujeme do Vranovského sedla a odtud po zelené do Vranova a konečně jsme v Pivoni. Zde zamíříme do penzionu Pivoňka, na který mám kladné reference od svého spolupracovníka Martina, který se zde odpoledne ubytoval s manželkou a chystá se tu strávit několik dní. Objednáváme si pití a i když zde vaří pouze pro své ubytované hosty, je nám nabídnut i gulášek.Knedlíků mají sice jen na dvě porce, ale i s chlebem či rohlíčkem chutná znamenitě. Po chvíli přichází i Martin se ženou. Udělali si také výlet na Starý Herštejn za účelem dalekého rozhledu. Nu, aspoň jsme se nenapálili sami. Chvíli ještě posedíme a pak pokračujeme dál, tentokrát po žluté po silnici, kolem chátrajícího Pivoňského kláštera a za pstruhovými rybníčky odbočujeme doprava k lesu. Cesta se ztrácí, ale pokračujeme lesem do řádného kopce směrem k modré značce. Těsně před ní nacházíme na kraji lesa vhodné místo na spaní. Stavíme přístřešky, děláme ohniště a připravujeme dřevo. Poslední večer našeho čundru. Vaříme a zazpíváme si za doprovodu kytar Aleše a Dana. V dáli se však začíná blýskat a po chvíli i řádně hřmí. Něco se žene. Přemýšlím, jestli dnes bylo nejmoudřejší zakempovat na kopci, ale na změnu už je pozdě. Naštěstí bouřka jde trochu mimo. Ale zvedá se řádný vítr a s ním přišel i prudký déšť. Rychle pod přístřešky! Teď se projevilo, kdo jak postavil. Žluťák je v pohodě, zato Kačer má z ponča lapač vody. Musí ho otočit a pak už to je OK. Akorát spacáček je kapku mokrej. Já s Honzíkem a Lubošem máme také starosti. Vítr nám žene déšť rovnou do našeho punčového áčka jako do komína. Řešíme to držením celty nad hlavami. Naštěstí slejvák netrval dlouho. I tak jsme pěkně navlhli. Vítr však foukal celou noc a s ponči to pěkně cloumalo.

Neděle 20.8.

Vlhké ráno. Sice už neprší, ale všude je pěkně mokro. Oheň jsme tentokrát nerozdělali a vaříme na suchém lihu. Pak balíme a vyrážíme po modré lesem okolo kopce Čertovka. Cestou sbíráme houby na doma. Mraky se stále honí. Ve vsi Šitboř začíná trochu pršet. Schováme se na chvíli na návsi pod vzácné moruše. Jdu ještě prozkoumat zdejší zříceninu kostela. Je to neuvěřitelné, že taková ruina stojí prakticky uprostřed vsi. Pak pokračujeme do Poběžovic. Nejprve na „gábl“. Zakotvíme na zahrádce před hotelem Hubertus a Kačer s majitelem skvěle domluvil, aby nám přinesli jídlo ven. Báječně jsme se najedli, vaří tu vskutku znamenitě a obsluha, i když nosit jídlo ven byl trochu „opruz“, byla velmi příjemná a hbitá. Kačer pak na chvíli vyrazil s dětmi na zdejší pouť. Protože jsme měli ještě trochu času do odjezdu vlaku, zamířili jsme na zámek. Konaly se zde květinové slavnosti a tak byl vstup zdarma. Zámek je však velmi poničen. Před revolucí zde sídlila posádka PS... Nu a pak již rychle na nádraží. Nasedáme do motoráčku a přes Staňkov jedeme do Plzně. Zde má však rychlík na Prahu a Kutnou Horu zpoždění 40 minut. Jó, ČD. Nakonec, sice se zpožděním, ale v pohodě, dojíždíme do svých domovů.

Kdo jste ještě nebyl čundrovat v Českém lese, všem to doporučuji. Bylo tam fakt nádherně. Krásné lesy, pěkné výhledy (až na Starý Herštejn), málo lidí, prostě absolutní pohoda.

Honza