Čundr na Křivoklátsko 15.9 2006 - 17.9 2006
Pomníček

Svědek zapomenuté tragédie

Řádky z historie 2002

Pomníček upomínající letos již 188 let starou truchlivou událost stojí v klínu tišiny věkovitých křivoklátských lesů, poblíž obce Svatá. Z běstinské úžlabiny za Hudlicemi, protékané potokem, vede k němu stezka, místy zarostlá travou, kopřivami i ostružiním. Kdo ta místa dobře nezná, může zde snadno zabloudit. I v těch nejslunnějších letních dnech zde na člověka padá nevypsatelný tísnivý pocit. Zelené baldachýny větví starých smrků zahalují strž, kudy pěšinka vede, do stálého pološera. Na ten pomníček lidé jakoby zapomněli. Není vyznačen ani na mapách a jeho historie byla již dávno setřena z lidského povědomí…

V podvečer dne 18. září roku 1814 se v opuštěné lesní strži setkali dva nepřátelé na život a na smrt. Třiadvacetiletý fürstenberský lesní příručí Václav Heyn a zkušený pytlák, svatský sedlák Průša. Oba byli ozbrojeni puškami, připravenými k ráně. Snad je sem svedl osud anebo vědomí, že by Heyn mohl konečně Průšu přistihnout při pytláctví. Do podvečerního lesního ticha padly tenkrát dvě rány. Jedna zasáhla naplno a druhá minula cíl. Pytlák Průša byl pohotovější…

Mrtvého Heyna, ležícího v tratolišti krve, Průša zahrabal v horečném chvatu nedaleko místa vraždy pod hromadu nalámané klesti a zakrvácenou zem posypal hlínou. Rozhodl se, že v noci zavražděného opodál na příhodném místě pohřbí. Večer se však rozpršelo a Průšu opustila odvaha. Bál se potmě vrátit k mrtvému.

V následujících dnech počali Heyna hledat knížecí hajní se psy a také muži z Hudlic, ze Svaté, Broum a z Kublova. I Průša s nimi chodil. Tak se stalo, že se dověděl, že v příštím dnu se budou prohledávat místa v okolí Běstin a na sever od Svaté. Ve velkém strachu z nebožtíka samého i z možného prozrazení šel v noci do lesa za mrtvým. Na zádech jej přenesl do míst, kde bylo již hledáno. Takových nocí potom Průša prožíval několik. Jako pomatený z úzkosti, která jej svírala, přenášel Heyna na místa, o nichž byl přesvědčen, že se na ně hledající určitě nevrátí. Asi za týden, kdy mrtvola byla již v rozkladu, nalezl teprve odvahu Heyna zakopat do země.

Po marném pátrání po Heynovi v lesích padlo také podezření z jeho zmizení na Průšu. V Hudlicích si vzpomněli na jeho nedávnou hádku s lesním příručím Hejnem v místní hospodě, kam oba protivníci zašli v neděli dopoledne na holbu piva a makové točenice. Tehdy Heyn vytýkal Průšovi, že si chodí do lesa s puškou a že se mu to pytlačení jednou nevyplatí. Svatský sedlák to ani nepopíral a vynadal Hejnovi do usmrkanců. Při hádce a křiku, jenž z toho povstal, vykřikoval Průša hezky nahlas přede všemi, že příručího jednou stejně zastřelí, jen co se to hodí a přijde mu do rány.

Při vyšetřování případu objevili četníci i jiné okolnosti zvyšující podezření na Průšovu vinu. Zatkli jej a uvěznili. Zapíral tvrdošíjně. Jeho alibi však mělo mnohé slabiny. Použili proti němu starého osvědčeného úskoku. Dali do Průšovy cely protřelého kriminálníka, jemuž slíbili předčasné propuštění, když se od Průši něco závažného doví. Vydával se za nevinně pronásledovaného člověka ze Zdic. Navázal se sedlákem přátelství a získal jeho důvěru. Předstíral, že bude velmi brzy propuštěn a že by mohl donést vzkaz Průšově ženě. Zatím vyšetřování svatského pytláka vázlo pro jeho stálé zapírání a nedostatek přesvědčivých důkazů. Avšak přece byly dvě věci, které mohly Průšu rázem usvědčit. Hejnova puška a zlatý prstýnek, jejž mu Průša stáhl z prstu. Obojí bylo ukryto v zemi pod žlabem v sedlákově stáji. Průšův spoluvězeň se svému novému příteli pod přísahou zavázal, že hned po svém propuštění se v noci potají vloudí do stáje a pušku i prstýnek zabalený v šátku uschová jinde, na bezpečném místě. To byl Průšův konec. Hejnovu pušku nevyzvedl jeho proradný přítel z vězení, ale četníci. Při prohlídce byla za trámem na půdě objevena i Průšova pytlácká flinta.

Svůj dvacetiletý žalář, k němuž byl odsouzen, si Průša odpykával v tenkrát nedávno zřízené Svatováclavské zemské trestnici v Praze. Neodsoudili jej k trestu smrti, protože odpřísáhl, že Heyna zastřelil v sebeobraně. Z obou pušek, jak soudní komise dala zjistit, bylo vystřeleno. Jak z Hejnovy, tak z Průšovy. Ale nebylo možné prokázat, že z Hejnovy pušky nevystřelil dodatečně Průša, po dokonané vraždě, aby se pojistil před možným obviněním ze zákeřného zabití.

V pražské trestnici si Průša pobyl jenom deset let. Po celou tu dobu se vzorně choval a pravidelně chodíval na bohoslužby, které v chodbě bývalého kláštera, ze které byla v roce 1809 trestnice zřízena, sloužívali pražští františkáni. Ti se za předčasné Průšovo propuštění také přimlouvali.

Trvalou památkou na pobyt svatského pytláka v trestnici zůstal dřevěný přístřešek nad studnou z uměle vyřezávanými ozdobami, roubením a dvěma okovy na vytahování vody na jejím dvoře. Průša se dobře vyznal v tesařské práci a v trestnici opravoval, kde co právě bylo třeba.

V lese pod Svatou, na místě vraždy, stával až do roku 1865 prostý dřevěný kříž, který byl pak v září tohoto roku vyměněn za prostý kamenný jehlan na nevysokém podstavci s litinovou tabulkou, na níž jsou dodnes dobře patrná slova: „Vzpomínka na Václava Heyna, knížecího fürstenberského lesního příručího, jenž konaje věrně a neohroženě povinnost svou, padl rukou vraha dne 18. září 1814 v 23. roku věku svého…“

Hejnův pomníček je jednou z mála dochovaných památníčků upomínajících na dávná dramata, jichž se v minulých stoletích v křivoklátských lesích při přestřelkách mezi panskými lesníky a pytláky událo několik.

Jaroslav Kopš