Čundr na Křivoklátsko 15.9 2006 - 17.9 2006

Svatá, Hudlice a okolí

Vyrážíme vlakem přes Beroun do Zdic ve složení Hanka, Honzík, Petr a Honza. A teď pozor, to je BOMBA. Vlak jede na čas!? Ve Zdicích nám však nikdo nemává. Kde ten Mirek je? Aha, u auta. Zrovna si obouvá kanady. Takže nás bylo pět.

Přeběhli jsme koleje, prošli okolo opuštěného lokomotivního depa, přešli dálnici a stavili se, už klasicky, na jedno u silnice v restauraci Pod Skálou. A pak už rychle vzhůru do kopečka kolem pole slunečnic do Knížkovic ke „hluchejm“. Trochu nás tu zklamali, neboť neměli nic k snědku. Ale moc to nevadilo, protože Petr měl naložený masíčko. A tak jsme se příliš nezdržovali a pokračovali přes altánek na náš kemp na Plešivci. Udělali jsme si spaní, rozdělali ohníček a už se to peklo. Byl jsem nějakej ochablej a tak jsem brzy zaleh. Když jsem se však kolem druhé hodiny v noci probral, nevěřil jsem svým očím. Kolem ohně seděly tři „zdravotníci“ a jedna „houkačka“ a strašně řvali (tomu se už zpěv říkat nedalo). Ze zdola ze vsi zazníval řinkot zavíraných oken nešťastných vesničanů. Pak se trochu ztišili a já zase zabral. Hodinu na to jsem opět proloup oko. U ohně byl už jen Mirek a s výrazem šíleného hladu v očích si opékal buřta… Zbyteček noci (nebo spíš časné ráno) už proběhl v klidu. Trochu jsem se i vyspal.

Ráno byl slabý opar, ale probleskovalo sluníčko. Díky bouřlivé noci se mi povedlo neuvěřitelné – vyfotit po ránu Petra ještě ve stanu. Sice už nespal, ale i tak to byl úspěch. Uvařili jsme kávičku a opekli si báječné špízy. Prozkoumal jsem Mirkův nový přístřešek – pláštěnku-pončo s prutem. Vypadá dost dobře. Docela mě nadchl. Navíc se ukázalo, že prut by mohl sloužit i jako luk (bez záruky). Pak jsme zabalili, uhasili oheň a vydali se na Svatou. Pohostinství U Marešů bylo otevřené a tak jsme zašli dovnitř na jedno. Je to tu stále stejně pěkné – kachlíčkované stoly, stará kamna i pípa. Na dveřích visel plakát zvoucí na Posvícenskou zábavu v Černíně. Psali tu, že nějaká skupina tam dnes večer bude hrát k tanci a poslechu Vaškovi. Škoda, že Vašek/Žluťák s námi nebyl a kvůlivá houpání se na moři o to přišel. Pak jsme pokračovali do Hudlic po dvakrát modře značené cestě, jednak modrou turistickou značkou, ale navíc i hadicí s modrým pruhem (byla patrně na vodu) ležící na zemi. Vypadalo to jako zajímavý způsob, jak značkovat turistické cesty. No prostě jsme šli po modré kolem Hudlické skály do Hudlic.

Zde jsme v restauraci u zpívajících ryb poobědvali a poté se vydali hledat kemp na noc. Nakonec jsme spali v rokli kousek za Hudlicemi. Pěkně jsme si zazpívali u ohýnku a šli spát. Celou noc však bylo slyšet tuf tuf z nějaké vzdálené technopárty. Že by hráli Vaškovi? Oni asi nevědí, že je na moři. Anebo vědí a proto hrají tak hlasitě v bláhové naději, že to bude slyšet až do Řecka. Ale hráli poctivě, až do rána. Přestali asi tak v šest.

Ráno mě probudilo sluníčko, které mi nakukovalo do bydlíku. Zabalili jsme a obloukem zamířili zpět do Svaté. Cestou jsme si v jednom údolíčku uvařili kávičku a opekli buřtíky. Oheň jsme tentokrát dělali skoro v potoce, protože jinak všude bylo dost sucho. Pak jsme pokračovali jiným údolíčkem vzhůru, kolem pomníčku lesnímu příručímu Václavu Heynovi ke koupališti u Svaté. Petr hned okoukl vodu a už se žabil. Chvíli jsme se slunili a pak pokračovali po žluté, po okraji osady Král a pak po modré do Knížkovic. U Hluchejch však měli zavřeno – hospoda se předávala novým nájemcům. Proto také zřejmě v pátek neměli nic k jídlu. Tak jsme seběhli do Zdic a naobědvali se v restauraci Pod Skálou. Pak už rychle na nádraží, rozloučit se s Mirkem a nastoupit do vlaku směr Beroun a Praha. Joj, to to bylo zase povedené.

Honza