Ráj 6.10 2006 - 8.10 2006

Do Ráje mimo pořadí

Tak jsme jeli do Ráje mimo pořadí, normálně tam jezdíme na první čundr v novém roce, v lednu, to tam není tolik lidí, hlavně gumařů. Jenže Kačer furt votravoval, já mám dobrej nápad, kam pojedem na čundr, přece do Ráje... Honza nejel a mě to po čtrnácti dnech plachtění v Řecku bylo nakonec jedno, hlavně když tam budou stromy a bude foukat míň jak třicet uzlů.Měli jsme jet ve třech, Kačer, Petr a já, v sobotu se k nám měla ještě přidat Šebi. Jenže nakonec bylo všechno jinak, Šebi onemocněla a Kačer se vymluvil, že má moc práce a že za náma přijede až v sobotu k večeru. Zato překvapil Řezník, kterej se po letech probral a vyrazil na čundr. Doufám, že mu to vydrží.

Před devátou jsme se přihrnuli do hospody k Lubošovi, bylo tam narváno a pravej hospodskej rambajs jako vždycky, byly jsme rádi, že jsme si měli kam sednout. Když se Lubošovi zdálo, že hosté poněkud ochabují, vytáh harmoniku a dokonce přesvědčil Petra a Řezníka, aby zahráli na kytary. Jenže v tom kraválu je stejně nebylo slyšet a tak toho brzo nechali. Vypili jsme mnoho piv a byla taky ta báječná tlačenka, u stolu se mluvilo o tom, kde ji vyráběj, ale to jsem zapomněl. V hospodě seděla taky partička v maskáčích, měli jsme trochu strach, aby s náma nechtěli sdílet ložnici na Kozlově, ale nakonec si ustlali rovnou na sále. My jsme na Kozlov dorazili tentokrát bez bloudění, dali si panáčka na dobrou noc a šli spát.

Spal jsem jako nemluvně a kdyby mě ten hajzl Petr nevzbudil v půl desátý významným chrchláním, spal bych určitě až do dvanácti. Opatrně jsme posnídali a vyrazili za počínajícího deště do Kacanov ke Králíčkovi. Těšili jsme se, jak si za tři čtvrtě hoďky nacpem bříška ruskejma specialitama. Jenže ouha, u Králička bylo zavříno, a to už od konce srpna. Trochu jsme se občerstvili, a s nadějí vyrazili k Valdštejnu. Tam byla dokonce svatba, do hradu se mohlo, ale bufáč byl zavřenej! Pěkně lilo a tak jsme se schovali pod most a odpočívali, kolem nás jezdili na koních mladý holky, což Řezník komentoval slovy: To je řízků, to je řízků... Pod mostem nám brzo začala bejt zima a tak jsme pokračovali směrem na Hrubou skálu. O občerstvovacích zařízeních jsem si už ale přestal dělat iluze. K mému překvapení bylo otevřeno nejen v hotelu U Štekla, ale dokonce i v bufáči. Petr, k mému překvapení, zamířil rovnou do hotelu. Těšil jsem se, že se konečně najím, bylo asi půl čtvrtý a fakt jsem měl už hlad. Když mi přinesli jídlo, vypadalo fakt dobře, bohužel jen do třetího sousta, pak mi připadlo, že se mezi kuřecí dostal kousek starýho párku nebo salámu, ale další sousto bylo jasný, maso bylo shnilý. Jídlo sice odnesli a nabídli mi jiný, jenže Kačer už mezitím dorazil na Vidlák a sháněl se po nás.

Tak jsme vyrazili za ním, já hladovej jak vlčák. Po silnici se nám nechtělo a proto jsme zvolili cestu po bejvalý zelený, nyní červený, k Věžáku, s tím, že pod Bohuslaví z ní uhnem, projdem kolem a spadnem rovnou k Vidláku. To se taky báječně podařilo. Spokojeně jsme zasedli v teple a suchu ke Kačerovi, já se konečně najed, Řezník se zase najed, dali jsme pivo, no dvě, Řezník tři a vyrazili jsme pod převis.

Pod převisem byly asi tři klacky, akorát tak na podpal a dříví v lese mokrý. Ještě štěstí, že jsme při naší minulé návštěvě naházeli dost dřeva pod skálu až nad oplocenkou, teď se moc hodilo. Poveselili jsme se řádně, Kačer překvapil, vybalil ouzo, co koupil v Řecku, bohužel pro něj jsem mu to moh oplatit akorát fernetem, ale ani se moc nebránil.

Ráno byla nejdřiv mlha, pak do ní začalo svítit sluníčko a nakonec se z toho vyklubal krásnej den. ProtožeKačer přijel autem, nemuseli jsme spěchat na vlak a vyrazili jsme přes vyhlídku nad Věžákem na Nebák, podívat se, jestli je tam všechno, jako jak má bejt. Poseděli jsme u Doležala na terase a vyrazili zarostlým údolíčkem ke Krčáku a kolem něj zas na Vidlák. Následovala káva a po ní odjezd do Prahy.

Žluťák

P.S. Na převisu se objevili zcela nové, zvláštní trhliny, který jdou šikmo napříč přes vrstevnice usazenin. Asi mu nedělá dobře, jak tam po vykácení části stromů svítí sluníčko.

P.S.2 Vždycky jsem to měl U Štekla rád, a to nejen kvůli dobrému jídlu. Dobře si pamatuju, jak za časů našeho mládí, kdy nás, když viděli, že jsme v čundráckým nepustili do kdejaký zaplivaný čtyřky, u Štekla se na nás vždycky usmívali a to přesto, že jsme měli peníze akorát tak na dvě piva. Ale dneska? Shnilý jídlo, Budvar, a ještě se vevnitř už vůbec nesmí kouřit.

P.S.3 Na vidláku už maj jen do osmi.