Čundr přes Medovej 29.9 2021 - 1.10 2021
Zpráva z čundru

Zpráva z čundru

Sraz se Zdravotníkem mám na Hlavasu. Vlakem s rouškami na pusách „svištíme“ do Berouna (zde zpoždění 10 minut), kde rychle přestupujeme do plzeňáku a jedeme dál. V Hořovicích stojíme 15 minut, a tak zpoždění při výstupu v Holoubkově je pěkných 25 minut. Prostě České dráhy zase nezklamaly. Suchouš, který sem přijel z Plzně autem, se zatím opaloval na lavičce u cesty do Medového Újezdu. U koupaliště je otevřené občerstvení a před ním posedává několik spoře oděných osob obou pohlaví (jen v osuškách), ze kterých se kouří. Zrovna totiž vylezli ze zdejší sauny a jdou se schladit do osvěžujících vod koupaliště. My se raději jdeme osvěžit k výčepu. Dáváme si pivo, maxi klobásku a panáčka. Občas se zde objeví chlapy s holýma zadkama, kteří si jdou pro pivo (to je lepší chladič než ta voda v koupališti). Je tu prostě veselo. Dobře naladění pokračujeme v pochodu až do našeho kempu na pasece. Podle „Norů“ by už pršet nemělo, jen „Němci“ ještě hrozí přeháňkami mezi 21 a 23 hod., ale Němci tomu tak nerozumí, jako Norové.

Rozděláváme oheň a Zdravotník si staví přístřešek. Smějeme se mu, že pršet nebude. Kluci vytáhli kytary a ladí, aby oživili hezký večer. Začíná však pršet. Ty Němci, potvory, vyhráli. Naštěstí je to jen krátká mírná přeprška. Zdravotník však, jsa unaven (bolí ho rameno), schovává kytaru. Ale Suchouš hraje, i když přepršek přišlo ještě několik. Před půlnocí jdeme spát. Pršet by už nemělo, tak nestavím a Suchouš taky ne.

Dobře jsem se vyspal. Proloupnu oči a vidím Zdravotníka v oblacích dýmu, jak právě rozdělává oheň. Vstávám, balím a jdu k ohni. Suchouš, který mezitím už také vstal, vypráví, jak se v noci přikrýval pláštěnkou, protože cca čtvrt hodiny pršelo. Zdravotník ležící asi 10 m od něj, mu oponuje. Podle něj pršelo jen 5 minut a on to prý musí vědět, protože má slabé spaní. No a já, ležící od Zdravotníka cca 20 m prohlašuji, že na mě nespadla ani kapka. Celtu i spacák mám zcela suchý. Prostě musíš vědět, kde si ustlat. Nejvíce tedy zmoknul paradoxně Suchouš.

Po snídani vyrážíme do Dobřívu, vzdáleného cca 7 km. Stará hospoda má pro nemoc zavřeno, ale nová funguje. Už si rád sednu, mé staré nemocné nohy trochu natekly a bolí. Zdravotník si zase stěžuje na bolavé rameno. Jen Suchouš je v pohodě. Obědváme, doplňujeme zásoby (pivo, vodu) a jde se dál. Ještě nás čekají 3 km, za Pavlovskem navíc do kopce. Konečně jsme dolezli k altánku nad Pavlovskem. Nohy mě bolí jako prase. To stáří stojí za ho… Po pauzičce pokračujeme do cihlového kempu. Dnes v noci pršet nebude určitě, ale pro jistotu si stelu co nejdál od Suchouše. Tentokrát hrají obě kytary. Bezva večer, ohýnek hoří skvostně.

Ráno nade mnou přelétl pták, asi havran. Ovšem krákal tak divně, že to spíš připomínalo štěkot psa. Prostě štěkající pták. Občas přeletí pták, kterému vržou křídla (husy, volavky a tak.), ale pták, co štěká, to jsem ještě nezažil. Vstávám. Zdravotník už má vařící vodu, takže kávička v mém hrnečku voní hned.

Rozcházíme se se Suchoušem, který se sólo vrací přes vrch Žďár k autu, které nechal v Holoubkově. Já se Zdravotníkem míříme přes Kamenný Újezd do Rokycan. V Újezdě děláme pauzičku v restauraci Pod Jasanem. Mívají tu dobré pivo z minipivovaru Loužek, ale dnes čepují jen Gambáč a Plzeň. Dáváme si Gambáč, ale tak hnusný pivo jsme už dlouho nepili. Rozhodně to nechutná jako Gambáč. Divně voní (asi po mycím prostředku z myčky?). Raději pokračujeme do cíle.

V Rokycanech jdeme na oběd do naší oblíbené restaurace Železná (výborný segedýn i pivo) a s posledními zbytky sil dorážíme na nádraží. Kontroluji mobilem Suchouše, jestli nezakufroval. Už sedí v autě, je OK, ale po cestě si ustlal na kytaru. Snad to přežila.

Jedeme rychlíkem, abychom nemuseli v Berouně přestupovat a vyhnuli se zpoždění. Vyjíždíme na čas. Horší je to s úrovní cestování. Okna nejdou otevřít a klimatizace špatně chladí, takže v kupé je nezdravé vedro, což umocněno rouškou přes obličej rozhodně nevytváří pohodu. Vše marno, na Hlavas dorážíme opět o 25 minut po čase pravidelného příjezdu... Prostě České dráhy kromě zdražování jízdného žádné změny neudělaly. Důchodcovská sleva platí až od 65 let, kteréhož věku dosáhnu až na konci října, a tak jsem platil za ten „komfort“ 145 Kč (Zdravotník už se slevou cca o stovku míň).

Bezva jsme si začundrovali, i když já jsem ještě po dvou dnech nemohl pořádně na nohy a Zdravotník s bolavým ramenem haproval také (nešel ani na kolo). Už se však těšíme na příští, říjnový, čundr. Pojedeme však asi autem a budeme muset vybrat kratší trasu.

Zdraví Honza