Táboření na Vysočině 4.7 2021 - 12.7 2021
Vysočina 2021

Neděle – příjezd

Vysočina je tady! Pro Hanku a mě přijel Zdravotník až před dům. Luxus. Cesta je trochu dobrodružná. Protože na dálnici D1 je uzavírka, jedeme raději mimo ni. Zdravotník nemá navigaci, a tak trochu kufrujeme. V Bělokozlech se radíme s mapou. Ukazuje se, že jsme skoro nad Kačerovým srubem. Přes Čeřenice sjíždíme Poříčkem k Sázavě a podél ní pokračujeme do Českého Šternberka. Nakonec u Šternova stejně najíždíme na dálnici. Ovšem v opačném směru, než chceme, tj. na Prahu, protože zdejší nájezd na Brno je uzavřen. Po chvíli jízdy se dostáváme do kolony a pomalu se suneme vpřed, tedy vlastně vzad. Až u Ostředku, stále v koloně aut, z dálnice sjíždíme, pomalu přejíždíme po mostě na její druhou stranu a opět na ni najíždíme. Konečně máme zase správný směr. Pak už bez problému pokračujeme v jízdě až ke sjezdu na Pelhřimov. V pelhřimovském Kauflandu doplňujeme zásoby, hlavně oblíbené a na Vysočině obzvlášť lahodně chutnající pivo Bernard 10°, a pak pokračujeme na Horní Cerekev. Zde samozřejmě nemůžeme jen tak minout restauraci U Suchánků. Proto přerušujeme jízdu a jdeme na oběd. Dobře napapaní pak pokračujeme v jízdě do Horní Vsi a polní cestou nahoru k našemu tábořišti u Nového rybníka. Na louce před rezervací už stojí Martinovo auto, a tak parkujeme vedle něj. Dál se stejně jet nedá, protože vjezd na spodní louku je silně rozbahněn jako obvykle.

Louky jsou posekané, což je bezva, ale seno dosud leží na zemi a teprve se suší. V Bradově lese nás vítá Martin. Horní část lesa však kvůli kůrovci vzala za své (je vykácená) a cestička vedoucí přes les je v místě, kde vždy stavíme plachtový přístřešek, rozježděná a bahnitá. Martin si svůj vigvam proto postavil dole a také přístřešek stavíme atypicky v dolním cípu lesa. Jinak žádná změna. Zdravotník se usadil nejníž a já s Hankou hned pod cestou jako vždy. Než jsme postavili naše stany, Martin se Zdravotníkem vykopali ohniště. Pomáhám jim až s kameny okolo. Ještě si půjčujeme z Moravy stoleček a je to. Tábořiště je hotové a připravené k obývání. Dřevo na večerní oheň tu zůstalo ještě z loňska.

Krásný teplý večer při Zdravotníkově kytárce. Spím pod smrčky, protože ve stanu u Hanky je horko a musel bych se tam chovat slušně (nevětrovat), abychom se dočkali rána.

Pondělí – vycházka do Horních Dubenek

Dnes je státní svátek, Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, symbolické výročí jejich příchodu na Velkou Moravu v roce 863. A protože ve státní svátek žádná doprava z Horní Vsi nefunguje, jdeme pěšky na výlet do Horních Dubenek zkontrolovat námi oblíbený bufet Občerstvení Ladislava Štanclová. Pivo z minipivovaru Kozlíček Horní Dubenky (www.pivovar-kozlicek.cz) zrovna nemají, ale jak nás zahlédli, hned pro ně jedou. Zatím si dáváme budvarskou desítku. Nic moc. Druhý půllitr už však je Kozlíček 12° ¹⁾. Výborné pivo. K tomu na podporu chuti utopenci. Raději bych nakládaný hermelín, ale bohužel není. Prý bude ve středu.

Večer přibyl do naší tábornické skupiny Honza z Moravy a přivezl lahve spišské borovičky (čirou „Spišskou borovičku“, zlatavou „Spišskou borovičku dubové drievko“ a jemnou slovenskou borovičku „Konfernum“). Připili jsme si na setkání tou zlatavou s dřívkem a celý večer u ohýnku pak hráli dva dobře naladění kytaristé, Honza z Moravy a Zdravotník. Opět bezva večer a spaní pod širákem.

¹⁾ Javořický světlý ležák: Spodně kvašený ležák plzeňského typu. Pivo zlatavé barvy a plné chuti provází výrazná hořkost s příjemným dozníváním. Tuto výraznou, ale příjemnou hořkost dodává tomuto pivu kvalitní žatecký chmel. Plná chuť, příjemná hořkost a akurátní říz po napití přímo vybízí k dalším douškům. Extrakt v původní mladině (EPM) je 12,4% Obsah alkoholu 4,8 % objemových jednotek. Místní piva se vaří výhradně z ječmene, chmelu a vody a jsou nepasterovaná, tudíž jsou určena k přímé spotřebě.

Úterý – koupačka a válečka

Dnes je další státní svátek, Upálení mistra Jana Husa, takže ani dnes autobusy nejezdí (Vlaky v Nové Vsi v současnosti nestaví nikdy, protože ČD na této trati zrušilo všechny osobáky a rychlíky zde jen projíždějí, prostě „tady čas zapomněl nádraží“, tedy spíš zastávku).

Po snídani jdu do lesa na dřevo. Sjíždí mi však pilka a její zub se mi zapichuje hluboko do ruky. Rána to je malá, ale hluboká. Moc však nekrvácí. Když mě Hanka ošetřuje, dostavil se nečekaně šok. Vím, o co jde, ale ať se snažím jakkoli ho přemoci, nedaří se mi to. Přestávám vidět a sedám si do Hančina křesílka (vydrželo), a snažím se pít a zhluboka dýchat. Za krk mi dávají mokrý studený ručník a snaží se mě udržet při vědomí (Zdravotník do mě bušil, ale odpouštím mu). Šok konečně odeznívá a vrací se mi barva do obličeje. Nic to nebylo, i když Hanka tvrdí, že jsem již chroptěl. Ale co si nepamatuju, to se nestalo. Na chvíli si lehám a jsem zase OK.

Od rána je pařák, a tak vyhlašujeme odpočinkový koupací a válecí den. Voda v Novém rybníku ještě nekvete. Je tedy pěkně čistá. Nikde není ani živáčka, takže rybník je náš a plavky nejsou potřeba. Trochu jsme si však připekli některé partie těla…

S večerem se les jako každý den rozzářil svatojánskými broučky. Krásné divadlo. U ohýnku opět koncertuje duo Honza z Moravy a Zdravotník. Když se zcela setmělo, nebe se ozdobilo tisíci hvězd. Měsíc se blíží k novu (bude v sobotu) a neruší svým světelným smogem. Velký vůz, Malý vůz se Severkou, Kasiopeja, Mléčná dráha, … vše jako na dlani. Poslouchám hudební produkci a vyhlížím „padající hvězdy“ a letící družice. Krásný večer.

Středa – výlet do Počátek

Noc byla příjemně teplá, a když ráno otvírám oči, vidím nad sebou koruny smrků zalité paprsky vycházejícího slunce. Pod přístřeškem už snídají Zdravotník s Moravákem Honzou. Hanka ve stanu ještě spí. Vstávám a jdu si zafotit na skautskou louku k jezírku. Jezírko je letos trochu špinavé, ale plují na něm koláče bílých květů. Kvetoucí bodláky na hrázi jsou letos opuštěné. Chybí na nich motýli. A les na Moravě za loukou úplně zmizel. Krásné smrky s větvemi až na zem jsou pryč a louka tak ztratila svoji uzavřenost. Smutný pohled. Jen pěkný totem stále shlíží majestátně na skautskou louku. Dřevěné korýtko přivádějící vodu ze studánky už také nahlodává zub času. Ale vody je letos dost. V bývalém moravském lese za skautským kamenem s lilií smutně trčí jen kupy větví z poražených stromů. Náladu mi trochu zlepšují kvetoucí bodláky a náprstníky. Vracím se smutně do tábořiště přes horní vykácenou část Bradova lesa. Hanka zrovna vstává, jdeme snídat.

Před polednem vyrážíme na výlet. Jedeme autobusem z Horní Vsi do Počátek. Po příjezdu nejprve míříme na oběd do restaurace Na Sídlišti. Dobré jídlo, rychlá obsluha i slušné pivo. Prostě dobrá volba. V hostinci U Karásků poblíž náměstí žádná změna. Stejná „rychlojídla“ jako loni a točené pivo pouze Gambrinus 11°. Modrá hvězda je opět zavřená, a tak jdeme na kávičku do cukrárny U Adélky na náměstí. Hrají si tu však na „hogo-fogo“. Klasického turka nedělají a pidi espresso nechci. U Adélky však nevedou ani žádné klasické dortíky (jako špičky, žloutkové věnečky či rakvičky). Jen „čískejky“, a dortíky, a tudíž mám smůlu. Zdravotník si objednává velké presso, ale dostává jen normální do většího hrnku, takže je v něm kávičky po dně. Paní mu při jeho reklamaci vysvětluje, že je třeba zředit si ho vodou v přiloženém džbánečku dle potřeby. Prostě kafe s chladičem. Prý se to tak v lepší společnosti dělá. Škoda, že letos mají zavřeno v bufetu na autobusovém nádraží. Tam dělali výborného turka a měli i klasické kousky.

Pěšky do tábora přes Svatou Kateřinu se nikomu nechce, a tak všichni jedeme zpět zase busem. Ne však do Horní Vsi, ale do Horních Dubenek a stavujeme se na Kozlíčku. V tomhle teple v nás ten první jen syčí. Popili jsme, dali si utopence (nakládaný hermelín stále není), přečkali zde krátkou přepršku a vyrážíme na zpáteční cestu do tábora. Skautská louka je zalita večerním sluncem, a tak ještě dělám pár fotek.

Večer opět ohýnek a hraní. Hvězdy se však dnes schovávají za mraky. S nastávající tmou se jako obvykle ozývají puštíci, naše nejmenší sovy, které tu hnízdí. Skoro celou noc se pak ozývá něco jako "pojď sem, pojď sem". Trochu to ruší při usínání, ale je to fajn.

Čtvrtek – vycházka do Dubenek zadem

Spal jsem u Hanky ve stanu, protože v noci hrozil déšť. K ránu opravdu trochu sprchlo. Dopoledne přijíždí Jindra, takže už nás je šest. Zdravotník s Moravákem Honzou tráví dopoledne tréninkem hraní na kytary.

Dnes musí Martin trochu pracovat. Má telekonferenci. My ostatní proto děláme jen vycházku do okolí. Jdeme směrem na Janštejn. Protože mě však stále bolí nohy a je to daleko, obcházíme jen Dubenky a do vsi přicházíme z druhé strany. Zde nás samozřejmě opět „vcucává“ náš oblíbený bufet. Ten Kozlíček je fakt pitné pivo.

Večer nás zahání déšť od ohýnku pod plachtu. Počasí je nejisté, a tak spím zase u Hanky. V noci dost pršelo a bouřilo. To však nebránilo borovičkou rozvášněným „politikům“, moravákovi Honzovi a Jindrovi, vyměňovat si až do noci názory na vývoj světa. Řvali chvílemi na sebe jak tuři a Martin, který má stan nejblíže k plachtě, se moc nevyspal. Jó, politika je svinstvo.

Pátek – výlet do Horní Cerekve

Dopoledne se Moravák s námi loučí. Musí domů. Martinovi se ulevuje. Druhou takovou „politickou“ noc by už asi nevydržel. Trochu se ochladilo, je pod mrakem. Ideální počasí na chůzi. Proto vyrážíme po svých do Horní Cerekve na oběd. Polními cestami po kopcích se jde pěkně a cesta nám rychle ubíhá. V Cerekvi míjíme vodní zámek a kostel. Zdá se, že zde není nic nového. Obchodní dům Vichr stále vévodí náměstí a v restauraci U Suchánků nám uvařili dobrý oběd. Dnes tu chystají kuřecí hody, ale kuři se teprve grilují. Zpět se svezeme busem do Horní Vsi. V tabáku u zastávky autobusu si před jeho příjezdem dáváme točenou zmrzlinu. Mají ji výbornou jako vždy. Vtom si uvědomuji, že nemám respirátor. Naštěstí v tabáku mají vše a za chvíli jsem k jízdě busem vybaven.

Večer je opět pěkný. Zdravotník hraje, Jindra bafá doutník, prostě pohoda. Čas pokročil, pršet nemá, a tak jdu spát pod smrčky.

Sobota – výlet do Jihlávky

Tak kdepak jsme to ještě nebyli? Přece v Jihlávce. Jdeme přes Moravu. Jenže majitel bývalého lesa chce zasadit nové stromy a moravský les právě oplocuje. Jen tak tak jsme prošli (majitel ale slíbil, že tam udělá průchod). Jdeme dolů do údolí říčky Jihlavy. Zde je to vlastně ještě potok. Údolí je však kůrovcem a dřevorubci hodně zdevastováno. Ta tam je úzká lesní cestička obrostlá přesličkou. Místo ní tu je těžkými stroji rozježděná bahnitá cesta. Les skoro zmizel. A ani borůvky se letos moc neurodily i když borůvčí tu stále je. Raději stoupáme na širokou cestu vedoucí trochu výš. V Jihlávce „chcípl pes“ a tak pokračujeme za vsí vzhůru na hráz rybníku Bor (Krvavce) a k Památníku padlým husitským bojovníkům. Po krátké pauzičce u památníku pokračujeme v chůzi do Horních Dubenek. Loučíme se zde s paní vedoucí bufetu několika Kozlíčky (nakládaného hermelínu jsme se však nedočkali) a pak už stoupáme vzhůru k našemu tábořišti u Nového rybníku.

Poslední večer letošního táboření na Vysočině. Zdravotník už v týdnu přehrál celý svůj repertoár, a tak spíš kecáme a koukáme na hvězdy. Pršet nebude, pročeš i poslední noc mohu spát venku, což je super.

Neděle – bouráme tábor

Dopoledne rušíme ohniště a vracíme na jeho místo drny, které jsme měli uloženy v lese. Pak balíme stany a plachtu, vracíme stoleček na Moravu a před polednem odjíždíme. Zdravotník spěchá na kolo, takže jsme se ani nestavili v Cerekvi na tradiční závěrečný oběd U Suchánků. V Pelhřimově vracíme prázdné lahve s basami a pokračujeme na Prahu. Zdravotník se chce opět vyhnout dálnici, ale i na staré silnici je uzávěra a objížďka nás na dálnici stejně přivádí. Naštěstí „to jede“, žádná zácpa není a za chvíli jsme doma.

Zdravotník nakonec na kolo ani nevyrazil, protože se přihnala bouřka a začalo pršet. Tak alespoň vynadal po telefonu Hance, že za to může, čímž jí děsně „naprd“ a sám sobě zřejmě ulevil.

Letošní táboření na Vysočině se opět vyvedlo. Počasí bylo super, večery krásné a teplé, koupačka v rybníku skvělá a pršelo jen minimálně a když, tak v noci. Co bude za rok však nevím. V Bradově lese je v plánu vykácet ještě cca 30 stromů, takže netuším, jestli za rok bude kde tábořit. Uvidíme. Takhle vyvážené místo stranou civilizace se dnes u nás už jen těžko hledá.

Zdraví Honza