Čundr na Křivoklátsko 13.11 2015 - 15.11 2015
Trochu drsný čundr

Tentokrát vyrážíme již v pátek před polednem vlakem do Berouna a odtud busem do Svaté. A to jen ve dvou – Zdravotník a já, tj. Honza. Suchouš nemůže, Žluťák nechce a nikdo jiný už s námi poslední dobou nejezdí. Předpověď počasí nevěstí nic dobrého, ale bez čundru se to už nedalo vydržet.

Ve Svaté jsme si dali báječný zvěřinový obídek a pokračovali na Mechový kemp za vrchem Velíz. Počasí je zatím dobré, neprší, i když mraků je hodně. Třeba se rosničkáři zmýlili. Zdravotník vytáhl kytárku a pěkně jsme si zazpívali.

V noci trochu sprchlo, ale ráno se objevilo i sluníčko. Mraky jsou potrhané. Ale dost fouká. A studeně. Míříme do Kublova na oběd a doplnit zásoby. Zdejší hospoda je však nečekaně zavřená a visí na ní cedulka „Na prodej“. Smutné. Zde jsme vždy něco pojedli, dotankovali pivo a pokecali s hospodským. Byla to taková jistota.  Jenže doba se mění, hospody krachují a není jisté vůbec nic... Pokračujeme tedy po zelené do Broum. Bohužel začíná pršet. Rosničkáři se tedy nemýlili. U lesa nad Broumy objevujeme spodní polovinu těla trčící z chroští. Asi dřevorubec, který se přeřízl motorovou pilou. Z blízka se ukazuje, že to je naštěstí jen atrapa – tepláky a holinky vycpané trávou.

Je po poledni, ale v Broumech jsou všechny tři mně známé hospody ještě zavřené.  Hospoda v kulturáku je zavřená trvale (prý ji teď někdo koupil a co nevidět otevře), hospoda Na Vinohradech otevírá až v šest večer a Hospůdka na hřišti snad otevře v jednu hodinu. Je to k naštvání.  A prší. A docela dost. Ale přeci je zde něco otevřené. Vietnamská samoobsluha. Pro jistotu zde kupuji petku piva a jako životabudič placatku rumu.  Zdravotník dělá totéž. Pak jsme se uchýlili pod stříšku verandy Hospůdky na hřišti. Místní zde připravují oslavy sv. Martina. Na hřišti probíhá jakýsi fotbalový zápas. Je to Dokopná – zápas starší žáci vs. mámy (přítelkyně, kamarádky). Je to docela sranda. Ale počasí sportu není moc nakloněno. Prudké přepršky hráče několikrát zahnaly pod střechu tribuny a přerušily pěkný mač. Jiné zdejší dámy připravují na place u kurtů různé soutěže pro děti. Bude tu i buřtstánek. Stále hodně fouká a začíná nám být zima. Konečně přišel hospodský, otevřel a začal topit v kamnech. Jdeme se ohřát dovnitř. Z Matuškových piv točí tentokrát jen samá silná: pšeničné Weizenbock 16°, černé Černá raketa 17° a světlý speciál Sv. Martin 16°.   Zkouším speciál, ale chutná jen jako silnější, malinko sladší plzeňské. Dost mě to zklamalo.  Přes okno sledujeme, že na hřiště přijel opravdový bílý kůň a na něm sv. Martin. Pěkné. Přecházím na Budvárek a vzpomínám na vojnu v Budějovicích a na Masné krámy. To byly časy..

Spát jdeme pod Jouglovku. Asi to nebyl nejlepší nápad, protože je to na kopci a jsou tam staré vysoké smrky. Fouká totiž stále víc. Ale neprší. Stavíme přístřešky a rozděláváme pod skalkou oheň. Zdravotník zahrál jen pár písní u divoce ve větru plápolajícího ohně a začalo hustě pršet. A to je teprve 8 hodin. No což. Jdeme do spacáků.

Noc byla dost drsná. Moc jsem se nevyspal. Stále lilo a poryvy větru k ránu zesilovaly. Bál jsem se, že mně vítr roztrhá přístřešek z pláštěnek, nebo že na mě shodí větev nebo celý strom. Zdravotník na tom byl ještě hůř. Postavil si tropiko po větru a vítr mu je několikrát tak nafoukl, až mu vypadla tyčka a plachta na něj spadla. Ale přežili jsme. V 8 ráno déšť i vítr trochu ustaly a tak jsme konečně mohli vylézt ze spacáků a jít vařit snídani. Oheň jsme tentokrát rozdělali v dolíku mezi skalami, kde jsme byli trochu kryti před větrem. Groček z rumu od vietnamky nás pěkně zahřál. Protože počasí bylo nadále „že by psa nevyhnal“ (foukalo dál a mžení opět přešlo v déšť), sbalili jsme mokré přístřešky a vyrazili zpět do Broum.  Autobus do Berouna nám odtud však jel až kolem jedné. Uchýlili jsme se tedy opět na hřiště. Jenže za hodinku nám tu byla pěkná zima. Naštěstí přišel hospodský uklízet po včerejší akci a uvařil nám horkou kávičku. Pak už tu byl bus který nás odvezl trochu okružní cestou do Berouna a odtud jsme pokračovali vláčkem do Prahy.

Tentokrát se nám čundr moc nevydařil, ale začundrovali jsme si stejně pěkně.

Honza