Vandr na Klabavu 20.6 2008 - 22.6 2008

Zpráva z čundru

Klabava

Smíchovské nádraží, sraz u pokladen, nákup jízdenek a hlavně lahváčů. Málem jela s námi i Mátlovka, ale nevyšlo to. Takže Vašek, Mátl a Zdravotník. Vystupujeme v Holoubkově a nabíráme směr Medový Újezd. Počasí bez chyby. Hospůdku nalézáme docela dobře, pivo skvělé, několik místňáků (hrajou prší), počasí bez chyby. Děda, který nám točí, nosí tlačenku a kávu, je stále stejný, jako když jsme tu byli před devíti lety. Vašek si vzpomněl, že jsme tenkrát po cestě viděli DVOUOCASOU KOMETU. (Chtěl jsem to v pondělí u matky ověřit, předhodila přede mě půl metrový štos hvězdářských ročenek, tak jsem to vzdal.) Ještě u Medového dědy vybíráme v mapě mýtinu, kde bude kemp, po zaplacení se loučíme, Medový děda nám podává všem ruku a jdem do lesa. Je to neuvěřitelné, ale skutečně jsme se trefili tam, kam jsme chtěli, našli parádní mýtinu se spaním a dřevem. Spíme pod širákem – POČASÍ BEZ CHYBY.

Ráno snídaně, káva, naložené masíčko, juknem do mapy a vyrážíme – počasí bez chyby, jen trošku tepleji. Míříme do Dobřívi do Vodního Hamru – historický unikát, který stojí za to vidět. Hospůdka Hamrovka v Dobřívi nemá chybu a po doplnění tekutin atd. vyrážíme na kopec jménem Žďár. Počasí bez chyby, otepluje se. Pauzy jsou stále častější a nakonec jsme nahoře. Místo na kemp se opět povedlo se vším všudy. Dokonce zde roste sedm masáků, které si děláme ke snídani. Po skvělé snídani vyrážíme v poledne směr Rokycany. Počasí už není bez chyby a je vedro jako sviňa. Zkoušíme nalézt místo, kde jsme spali před devíti lety, ale je to už dávno. Sestup do Rokycan je celkem příjemný. Hospůdka je však ještě příjemnější. Je to vlastně dvojhospoda, protože v další místnosti je ještě jeden výčep pro další sál. Po občerstvení jdeme na vlak a odjíždíme do Prahy na Hlavák. Počasí nemá chybu – na Sahaře je podstatně příjemněji.

Ahoj zdraví Zdravotník

Jedeme na Klabavu! Opakujeme čundr, kterého jsem se před léty nemohl zúčastnit a který tehdy byl dle účastníků velmi zajímavý. Hospoda v Medovém Újezdě opravdu neměla chybu a obsluhující „medový děda“ taky ne. Hned jsem si představil, jak tehdy říkal: „Když se vám tu nelíbí, vylezte támhle na kopec. Tam je hotel. Ale blbě tam topěj.“ Jak se ukázalo, nacházel se tam hřbitov s márnicí…

Počasí bylo skvělé. Dobře jsme se vyspali a ráno pokračovali do Dobřívi. Na zdejší hamr jsem se velmi těšil. Předčil však všechna má očekávání. Dva dědulové nás v něm seznámili se všemi stroji a předváděli na nich svůj kovářský kumšt. Tak mě tak napadlo, jestli v budoucnu vůbec někdo z mladých bude tyto historické stroje umět ovládat. Pak nás za starodávným mostem přes Padrťský potok „vcucla“ Stará hospoda. Žádný slepý zde jako tenkrát nebyl. Nikdo by stejně jako tehdy na jeho účet nevtipkoval jako Kačer, který si pak cestou z hospody v prvním lesíku málem vypích o větev oko… Stoupali jsme na Žďár. Chyběl mi tu Řezník, který tehdy vytahoval kamarády z melioračního příkopu, do něhož ve tmě všichni spadli. My jsme bez problémů vystoupali až k začátku rezervace u vrcholu Žďáru a na jejím kraji zakempovali. V okolí byly snad všechny základní druhy stromů, na které jsem si vzpomněl, snad kromě javoru. Jako by tam kdysi byl nějaký park. Bylo krásně teplo a noc, nejkratší v roce, byla velmi světlá. Hvězdy skoro nebylo vidět. Tehdy před lety prý byla zima a padal sníh (listopad), což mě však vůbec nechybělo.

Ráno jsme vylezli až na vrchol Žďáru. Byl odtud pěkný výhled na celé Brdy. Pak jsme již sestupovali lesem dolů kolem zbytků keltského hradiště a dále ještě kiláček cestou mezi poli do Rokycan. Slunce pálilo, ale díky stromům a vzrostlým keřům se nám v jejich částečném stínu šlo celkem dobře. Na kraji Rokycan mě překvapila kolonie cikánů. Všude bordel a smrad. Jejch děti si hráli na místním smeťáku… V Rokycanech jsme objevili pěknou kamennou hospodu, kde jsme se dobře najedli a spláchli prach z cest. Pak už šupky dupky na nádraží a vláčkem domů.

Byl to jeden z nejpohotovějších čundrů, který jsem kdy absolvoval.

Honza