Letní čundr 18.8 2014 - 24.8 2014

Den1 – Pondělí

Jsme pouze tři: Hanka, Zdravotník a Honza. Žluťáka klátí nemoc, o ostatních darmo mluvit a s dětmi taky už nic není. Letos začínáme v Plané nad Lužnicí, kam nás dovezl vlak. Nejprve zahnat hlad. Zdravotník nás zavedl do hotelu Lužnice a docela slušně jsme se tu naobědvali. Pak konečně vyrážíme. Jakoby magicky tunýlkem pod tratí vstupujeme do země čundrů. Začínáme stejně jako v roce 2009 pochodem na Dlouhou Lhotu.

Na konci Plané v restauraci U Machoňů mají dnes otevřeno (je všední den, před 5ti lety byla sobota - o víkendu mají stále zavíračku) a tak jsme zašli na jedno. Na odchodnou jsme si dali na lepší dech malé paňáčky fernetu. Pan Machoň se šklebil, že chceme jen malý a když jsme si připíjeli na zdar akce prohlásil: „Dejte bacha, abyste to náhodou nespolkli celý.“

Pak pokračujeme kolem vyhořelé hájovny Strakačov, po hrázi Boreckého rybníka podél chráněného dubového stromořadí do Dlouhé Lhoty (tady je dnes naopak hospoda zavřená) a kolem božích muk, kde jsme minule odpočívali, až k lesu. Tentokrát jsme nezůstali na okraji, ale sešli k potůčku a zde zakempovali. Hezký večer při kytičce.

Den 2 - Úterý

Trochu sychravé ráno. Kávička, opékání buřtíků, smaženice z hub. Počasí se umoudřilo a tak razíme dál. Přes kopec Ve vrších, kolem výrobny brambůrků Bohemia Chips dolů do obce Choustník. Zde zastavujeme na oběd v místní osvědčené restauraci. Opět nás tu nezklamali. Pak opouštíme starou trasu z r. 2009 a míříme na jih, do obce Předboř. Na jejím konci objevujeme pěknou hospůdku. I když mají ještě oficiálně zavřeno, stará paní hostinská nás zve dál. I když zrovna nakládá a zavařuje houby, pouští nás do lokálu a přináší nám alespoň lahvové pivo. Nechává nás v lokále samotné a pokračuje ve své práci v kuchyni. Moc hezká domácká hospůdka a příjemná paní hostinská.

Občerstveni pokračujeme k lesu. Na rozcestí potkáváme pana hajného s flintou. Ptá se, kam jdeme, že se tu bude střílet. Ukazujeme předpokládaný směr našeho dalšího pochodu a on nás s přísnou tváří opouští. Scházíme po cestičce ještě asi kilometr k potůčku a tam zakempujeme. Následuje další pohodový večer u ohníčku.

Den 3 - Středa

Ráno zjišťujeme, že jsme spali v hřibovém ráji. Kolem nás se krčí samé hnědé hlavičky. Je těžké na některou při chůzi nešlápnout. Děláme samozřejmě smaženici. Objevili se tu houbaři, tatínek se dvěmi malými dcerami. Táhnou nacpané koše hřibů a ještě plní svetry. Nevím, jak je maminka doma pochválí až uvidí, kolik hub musí zpracovat. Aspoň nám ale „uvolnili“ cestu.

Jdeme směrem na Březinu. Zpočátku trochu kufrujeme, drobet jsme si zašli. Před Březinou jsme vyšli na silnici. Po levé straně je nějaký objekt, zřejmě nějakého šíleného radioamatéra nebo vojenský. Tyčí se zde spousta antén. Z Březiny se potřebujeme dostat do Deštné. Cesta tam vede po silnici, ale po tvrdém asfaltu se nám moc jít nechce. Zjistili jsme, za chvíli jede bus. Sice trochu bokem, do Mnichu, ale tam na něj hned navazuje další bus až do Deštné. Přijel trochu opožděn a jsme jediní pasažéři. Když Hanka řekla řidiči, že potřebujeme v Mnichu přesednout, hned na to šlápnul a přestup jsme v pohodě stihli. V Deštné jsme v mžiku. Je tu hospoda a tak jdeme na oběd. Nechce se nám tomu věřit, ale tady točí v hospodě Bernarda! Dnes je totiž den Bernarda. Pan Bernard má narozeniny a tak je na jeho pivo sleva. Je to neskutečná náhoda. Kdyby to chtěl člověk naplánovat, tak by to určitě nešlo. Jedenáctku mají za 10,-Kč a zdarma jako ochutnávku 8,2% speciál ALE. A když Zdravotník přenechal paní výčepní uzlík hříbků, natočila nám nakonec zlevněné pivo i do petek.

Večer kempujeme na hrázi poloprázdného rybníka Rytíř. Je tu velké ohniště a pěkné sezení. Ohýnek a kytárka, spánek.

Den 4 - Čtvrtek

Nedaleko odtud je zámek Červená Lhota. Jdeme se k němu podívat. Cesta vede přes obci Jižná. Vodní zámeček je jako vymalovaný. Chceme pojíst v zámecké restauraci. Jsou tu mraky lidí a sedí se na otevřeném dvoře. Ceny tu nejsou zrovna lidové, obsluha vázne a když nás místo objednávky začali vyhazovat od stolu, že začíná pršet a za deště neobsluhují, míra naší tolerance k tomuto podniku přetekla. Přesouváme jsme se k sousednímu bufetu. Klobáska a smažák s hranolkama zde zahnaly náš hlad.

Dále jdeme zpět do Jižné a zde uhýbáme k lesu, k Panskému rybníku. Za ním objevujeme menší rybníček a u něj zůstáváme na noc. Oheň děláme na hrázi, spaní v lese. I když jsme toho dnes moc neušli, zmáhá nás únava a brzy jdeme spát.

Den 5 - Pátek

Dnes pokračujeme na Pluhův Žďár. Proč Pluhův? Protože jeho majitelem byl pan Pluh z Rabštejna, úředník Oldřicha z Hradce. Na kraji obce míjíme moderně vypadající zemědělské družstvo, podle cedulek dotované EU. Uprostřed obce stojí pěkný zámeček, kostel, ale hlavně otevřená zámecká restaurace. Jdeme na oběd. Sedíme venku pod přístřeškem, v kryté části restaurace připravují svatbu. I když nás obtěžují mouchy z blízkého zemědělského družstva, bezva jsme se najedli. Pivo je třeba jistit čepicemi, jinak v něm hned kraulují topící se mouchy. Dobrá hospoda, ale drahý fernet.

Zámeček byl dříve tvrzí pánů Pluhů ze Žďáru – odtud Pluhův Žďár. Majitelé se různě měnili, tvrz přestavěli na zámeček, až jej r. 1928 koupil Bedřich Beneš, bratr pozdějšího pana presidenta Edvarda Beneše. Nyní je opět ve vlastnictví rodiny Benešů, které byl vrácen v restituci r. 1992.

Potřebujeme doplnit zásoby, ale krám je už zavřený. No co se dá dělat, snad někde nakoupíme zítra.

Kempujeme na hezké loučce na kraji lesa. Úžasný večer.

Den 6 - Sobota

Protože je již sobota, musíme se přesunout co nejblíže k železnici. Nad našimi hlavami se ozval zvuk traktoru. Letí dvouplošná Andula (Antonov An-2). Kam asi letí? Jdeme kolem Klenovské hájovny. Děti z hájovny (věkový průměr tak 6 let) si na cestě zřídili kšeft. Prodávají lahváče. Dobrý podnikatelský záměr se musí podporovat a tak jsme jim samozřejmě dali utržit. Pak odbočujeme na Velký Ratmírov. Poblíž cesty Zdravotník našel pěkného křemenáče. Před sestupem do vsi pozorujeme v letu dva Gripeny. Na kraji obce vidíme dva chlapy, jak koukají k nebi. Od nich se dozvídáme, že na nedalekém jindřichohradeckém letišti v Děbolíně je tento víkend letecký den. Ptáme se na hospodu. Je tu, ale otevírají až v šest. A teď jsou dvě. To je mrzuté. Jeden z mužů nám nabízí azyl na své nedaleké zahradě. Jmenuje se Karel. Má prý i lahváče. Protože poprchává, s díky přijímáme a uvelebujeme se na jeho zahradě. Pivo a i myslivec. Karel je v ráži a říká, že jeho zahrada je černá díra, odkud není návratu. Začínám tomu věřit. Moc jsme toho dnes nepojedli a leze nám to do hlavy. Zdravotník se snaží hrát na kytaru, ale dnes mu to moc nejde. „Máte hlad?“, ptá se Karel. Aniž čeká na odpověď, mizí v domečku a přináší kus kýty z divočáka. Zapálí oheň a na grilu připravuje pochoutku na zelenině. Chutná to výborně, akorát je to dost tuhé. Ale když je hlad, tak se to zkousne. Tedy rozkouše a spolkne. Flašku myslivce jsme konečně dopili, tak teď už snad dá s tím tvrdým pokoj. Karel však vytahuje však další láhev, pro změnu whisky. Je to tu fakt černá díra. Nějak se zřejmě rozkřiklo, že se u Karla paří a začínají se tu objevovat i jeho sousedé a příbuzní. V šest se zvedáme, že skočíme do hospody pro pivo do petek na zítřejší cestu. Pingly jsme si nechali u Karla v domečku. V hospodě dáváme jedno od cesty a s plnými petkami pochodujeme zpět. Karel nás nechce pustit, dokud se flaška nevypije. Děs, běs. Konečně odcházíme. Jde nás doprovodit se psem, kterého je třeba vyvenčit. Vede nás zadem, zkratkou. U rybníčků se loučíme. Ještě nám radí, kam máme jít spát. Jenže to je daleko a tak míříme k nejbližšímu lesu a na jeho okraji kempujeme. Máme toho dost, poprchává a tak brzy jdeme spát.

Den 7 - Neděle

Naše železniční zastávka Mnich je nedaleko a tak v pohodě míříme k ní. Pak však dochází k bodu zlomu. Cesta je přehrazena vysokým plotem a oplocený pozemek se táhne do dáli na obě strany. Vybrali jsme si tu zdánlivě kratší a snažíme se plot obejít zleva. Brodíme se bažinou u rybníčku a začíná pršet. Je to k vzteku. Je jasné, že vlak na Kardašovu Řečici nám ujede. A další jede až za čtyři hodiny….

Obešli jsme plot a konečně jsme v Mnichu. Je tu hospoda, nebo spíš klub, ale zavřená. Rojí se tu mladí, ale nám pití prodat nechtějí. Jaký kontrast s paní hospodskou v Předboři. Vlak už ujel a tak děláme pauzičku. Dojíme tedy u stolku před hospodou zbytky našich zásob a pokračujeme na zastávku za vsí. Zastávku tvoří plechová čekárna s odpadkovým košem. Fakt komfort. Zatím se vyčasilo a slunce pere jako blázen. Čekat tu 4 hodiny na vlak je dost nevábná představa. Zjistil jsem, že za hodinu jede vlak opačným směrem, tj. do Jindřichova Hradce a tam staví rychlík na Prahu. Takže pojedeme sice tam a za chvíli zase zpátky, ale je to určitě lepší, než tu čekat. Přijíždí motoráček. Není zde průvodčí, jen automat na jízdenky. Takzvaný specifický způsob vydávání jízdenek. Ale skupinovou jízdenku do Prahy přes Jindřichův Hradec v automatu koupit nejde. Klepu na mašinfíru. Otvírá okénko.  Má strojek na jízdenky jako každý správný průvodčí a říká, že to není problém. Je. Drahnou chvíli se snaží, ale domluvit strojku, aby spočítal a vytiskl jízdenku pro tři do Prahy přes Jindřichův Hradec nedokáže. Pak to vzdává se slovy: „Svezu vás zadarmo a kupte si jízdenku až v Hradci u pokladny.“ Jó specifický způsob vydávání jízdenek se opravdu vyplatí. Navíc jsme tím zpozdili vlak o 8 minut. Ostatní cestující na nás naštvaně zírají. V Hradci pak v pohodě kupujeme jízdenku a jedeme až do Prahy.

Jak říká Zdravotník: „Zase se to vydařilo.“ Moc pěkně jsme si začundrovali, protáhli tělo a potěšili se z krásné jihočeské přírody.

Honza