Popovodňový 7.6 2013 - 9.6 2013

Vyrážíme bez Zdravotníka, který má rodinné problémy, způsobené povodněmi a proto se k nám přidá až zítra, ve složení Žluťák, Suchoš a Honza. Vlaky do Holoubkova od Prahy i Plzně přijely skoro na čas. V Medovém Újezdě v hostinci U Černíků jsme povečeřeli tlačenku a pivo a již za tmy vyrazili k lesu. Jenže před koncem Újezda jsme zahlédli vlevo od cesty světýlko, poutač na Gambrinus, kterého jsme si předtím nikdy nevšimli. Rozhodli jsme se udělat průzkum, aneb když se mine otevřená hospoda, přináší to smůlu. Byl zde jakýsi klub u sauny, snad sokolové. Na verandě se pěkně sedělo a pivo měli mnohem lepší, než u Černíků. Hrála tu místní mládež na kytárky. Zdravotník byl nepřítomen a tak nás nikdo nehonil k ohníčku. A tím se stalo, že jsme se tu zasekli. Do kempu jsme dorazili až kolem druhé v noci…

Ráno nám nebylo nejlépe, ale vstali jsme a po snídani, tj. kolem poledního, nabrali směr Dobřív. Sotva jsme vyšli, začalo pršet a několikrát zahřmělo a tak jsme zase zalezli do lesa a chvíli čekali, až se vyčasí. Další cesta byla zpočátku dost náročná. Měl jsem pocit, že mně v hlavě plave mozek s pevně napojenýma očima i ušima a při každém kroku se mi tím zhoupl obraz a v uších mi zahučelo. Ostatní na tom byli podobně. Naštěstí jsme to za chvíli „vyšli“. Neodbočili jsme však dolů ke Klabavě, protože jsme se báli, že po velké vodě tam bude bahno, a pokračovali horem. Do údolí Klabavy jsme sešli až v Dohřívě u hamru. Ve Staré hospodě jsme se po troše zmatků sešli se Zdravotníkem (čekal omylem v hospodě na křižovatce). Dali jsme si oběd, doplnili zásoby a pokračovali do Pavlovska. Zde jsme odbočili opět na hřeben. Měl jsem zafixováno, že cestou jsou lavičky vhodné k odpočinku, ale žádné tam nebyly a tak jsme nakonec ten kopec vyšli, k nelibosti mých kamarádů, na jeden zátah   až k odpočívadlu na vršku. Zde se zdálo, že se blíží déšť, ale mraky se přehnaly a my mohli pokračovat směr Cihlový kemp. Minule jsme tu viděli ještě jeden pěkný koutek na táboření hned nad naším kempem, ale jak se ukázalo, pěkný koutek nám mezitím rozjezdili dřevorubci a velká voda tu vytvořila blátivou bažinku, takže jsme skončili klasicky v Cihlovém. Pěkný večer, dobrá hudba, bezva jsme se i vyspali.

Ráno nás probudilo sluníčko. Bude teplý den. Posnídali jsme, zabalili, rozloučili se ze Zdravotníkem, který musel domů a spěchal k autu, které měl v Dobřívě.  My ostatní pokračovali přes lesní arboretum a Kamenný Újezd (krátká zastávka „na jedno“) až do Rokycan, kde jsme poobědvali. Blížila se bouřka, ale až na nádraží jsme dorazili za sucha. V rámci rekonstrukce nádraží zde oplotili první perón a odstranili kolejnice první koleje. Vlaky tak mohou zastavovat jen u ostatních perónů, ke kterým se musí podchodem. Zajímavá inovace. Zde jsme se zase rozdělili. Suchouš odfrčel na Plzeň a Žluťák a já na Prahu.

Zase se to vydařilo, jak říkává Zdravotník.

Honza