Prodloužený čundr 9.5 2013 - 12.5 2013

Sestava: Zdravotník, Žluťák a Honza

Čtvrtek

Konečně je zima za námi. Květen bývá na čundr ideální. Není ani horko, ani zima a je již dlouho vidět. Původně jsme chtěli vyrazit již ve středu, ale Zdravotník nemohl a tak jsme start posunuli na čtvrtek dopoledne. Předpověď počasí však nevěstila nic dobrého-přeháňky a déšť. Původní plán, jít přes obě Čertovy skály, jsme operativně změnily. Pod tou první, u Zbirohu, se blbě staví přístřešky a tak pojedeme až k té u Líšné. Autobus, který navazuje na náš vlak, však jede jen do Zbirohu, ale za půl hodinky jede další až do Líšné. Aspoň stihneme ve Zbirohu jedno orosené u Slunce.

Člověk však míní a České dráhy mění. Na čas jsme jeli jen do Hořovic. Tam však vlak z důvodu výstavby železničního koridoru zůstal čtvrt hodiny trčet a tak nám bus v Kařezu ujel. Kařez je nehostinná, betonová zastávka, nahrazující staré Zbirožské nádraží. Aby se České dráhy nemuseli o pěknou starobylou Zbirožskou nádražní budovu starat, přeložili koleje o pár metrů dál a nechají ji zpustnout. Zdůvodnili to nutností narovnat koleje, aby vlaky mohly jezdit rychleji. Směšné a smutné. Tak jsme na další bus museli čekat u silnice nad betonovou zastávkou Kařez. Přijel za cca. dvacet minut, ale aspoň jel až do Líšné. I tak jsme tam byli brzy. Neuvědomili jsme si, že je všední den a hospoda otevírala až za čtvrt hodiny. Protože trochu poprchávalo, usadili jsme se zatím v altánku u smuteční vrby naproti hospodě a dali si trochu piva ze svých zásob. Petka Zlaťáku 11° byla za chvíli pryč. Pátá hodina však odbila a hospoda stále neotevírala. Ale věřili jsme a dočkali jsme se. Ve čtvrt na šest se objevilo auto s paní hospodskou. A hned bylo veseleji. Trochu jsme pojedli, popili a ještě za světla vyrazili ke skále. Přestalo pršet a ani cestou jsme nezbloudili. Rychle jsme postavili přístřešky a rozdělali oheň. Při kytárce jsme se veselili až do noci. Mě osobně nahradil „můj zdravotník“ a cestou do spacáčku prý měl trochu nejistý krok.

Pátek

Pršet začalo až ráno kolem čtvrt na čtyři. Můj zdravotník to trochu podcenil, nohy mi zůstali mimo stříšku a tak jsem trochu zvlhnul. Pršelo fakt hodně. Osmá hodina, devátá a prší furt. Pak se objevil Zdravotník a škemral na mě suché noviny, že rozdělává oheň a nechce to chytit. Nakonec se mu to podařilo. Když jsem se kolem desáté vykulil ze spacáku, už se vařila voda. Kafíčko bylo super a i buřta jsem si opekl, ale od deště byl trochu oslizlý a moc jsem si nepochutnal. Pršet nepřestávalo. Ani jedenáctá, ani dvanáctá to k lepšímu nerozhodla. Tak jsme sbalili mokré přístřešky a v pláštěnkách vyrazili do nepohody. Pršelo stále děsně. Když jsme konečně vyšli z lesa, počasí se zlepšilo. Už nepršelo děsně, ale jen hrozně. Tak jsme dorazili do Bzové. V hospodě u rybníčku otvírali až odpoledne, ale u obchodu v restauraci Bezovka již v jednu. Jenže všechno bylo jinak. Na Bezovce byla cedule, že dnes otevřou až ve čtyři. Aspoň že fungoval krám. Dokoupil jsem cibuli, kterou jsem nechal doma, dali jsme si lahváče a chvíli poseděli s místními důchodci pod betonovým převisem budovy obchodu. Prodiskutovali jsme s nimi politickou situaci ve zdejším regionu, v naší zemi i v EU. Po konstatování "stojí to za prd" jsme pokračovali přes hluboké údolí do Březové. Zde dle dědů ze Bzové měla být otevřená hospůdka Na zelené louce, ve které se dobře vaří. A fakt. Paní vedoucí nám udělala výborná játra a bezva jsme se najedli. Pivo měli jen 11°, což je v dnešní době trochu nešvar. Když přijde člověk vyžíznivělý a dehydrovaný po delším pochodu, tak se potřebuje trochu zavodnit a to jedenáctkou moc nejde. Nezbývá, než si dát nejprve nějakou limošku a pak teprve pivo. Chápu, že kšeft je kšeft, ale v ten moment bych dal za dobrou desítku i padesát… Tak jsme si dali na žízeň nejprve tonika.

Pěkně napapaní a napojení jsme chtěli pokračovat dál. Vodu si raději doplníme zde, protože další hospoda je nejistá. Až při balení naplněné petky jsem si všiml, že mám v báglu nějak prázdno. Chyběl tam můj žracák! Šumavské špekáčky, chleba a ostatní dobroty byly pryč… Vybavil jsem si, jak jej pokládám pod Čertovu skálu, aby na něj nepršelo. Musím pro něj. Kamarádi mě v tom však nenechali a tak jsme místo do Hředle šli všichni zpět. Aspoň že přestalo pršet. Ve Bzové se sice nápis na Bezovce změnil z "Dnes otevřeno od 16:00" na "Dnes zavřeno", ale u rybníčka již otevřeno bylo a tak jsme dali jedno postupové a trochu jsme si odfrkly. Cestou lesem jsem pak dával pozor, zda neuvidím nějakého srnce s mým žracákem přes plece, nebo divočáka se žracákem napíchnutým na čumáku. Ale ne, byl tam. Pod skálou, trochu zakrytý roštím, trochu mokrý, ale plný dobrot. Od rána jsme na trase Čertova skála – Březová a zpět urazili cca. 13 km. Postavili jsme, rozdělali ohníček, odpočinuli tělu a za chvíli nám bylo fajn.

Sobota

Trochu vlhké ráno. Ale už jen pomžívalo. Po snídani jsme nabrali kurz na Mechový kemp. U pily však zase začalo pršet a tak jsme opět oblékli pláštěnky. Kublov je na kopci a cesta vede po táhle stoupající silnici. Všichni už jsme toho měli dost. Hospoda Na Slovance v místní sokolovně však byla otevřená a dobře jsme zde pojedli a odpočinuli bolavým nohám. Moc lidí zde nebylo, ale to se rychle změnilo. Před hospodu přivezli na valníku taženém koňmi hudebníky s trumpetami a bombardónem, objevily se místní děvy v krojích a chystala se májová veselice. Pan hospodský začínal nestíhat a tak jsme raději zaplatili a vyšli ven. Nepršelo. Vedle sokolovny stála vysoká májka a zrovna začal tanec krojovaných párů na hudbu z ampliónu na sokolovně (Kam se zašili ti hudebníci? Asi šli "ladit" do hospody.). Je pěkné, že zde udržují staré zvyky. Abychom svou přítomností nerozptylovali ztepilé tanečnice (mohli by hrůzou z našich zjevů zapomenout kroky), vyrazili jsme raději k lesu. Obešli jsme vrch Velíz a silně rozbahněnou cestou došli až do kempu. Zabydleli jsme se, rozdělali ohýnek, chvilku zase trochu deště, pak kytárka, zpěv a radost až do noci.

Neděle

Sluníčko! Je slunečné ráno. Sušíme. Jde to rychle. Sluníčko má už sílu a za chvíli je vše suché. Po snídani míříme do Žloukovic. Všude je spousta květů. Objevil se i motýl. Konečně květen, jak má být. Obcházíme Krušnou horu a sestupujeme do Nového Jáchymova. Zde dáme jedno postupové a pokračujeme dál. Habrovou stezkou na kopec, kus po silnici k Červenému kříži a pak zase dolů pěknými údolíčky až k Berounce. V hospůdce ve Žloukovicích dobře poobědváme a pak už na vlak. Jede skoro na čas. V Berouně necháváme ujet narvaný rychlík a nastupujeme do klimatizovaného elefantu a pohodlně dojíždíme až na Hlavák.

Trochu mokrý, ale stejně pěkný čundr. Už aby byl další.

Honza