Čundr do Ráje 11.1 2013 - 13.1 2013

První čundr v novém roce

Jedeme samozřejmě jak vždy do Ráje. Vlakem do zastávky Turnov město (s přestupem v Turnově). Vystupují s námi ještě jiní trampové. Ptají se na nejbližší hospodu (ta u nádraží má jako obvykle zavřeno). My pokračujeme klasicky po silnici na Podháj. Letos jsme jen tři – Zdravotník, Žluťák a Honza. Sušák marodí, Kačer plachtí v Karibiku a jeho kamarádi bez něj nejeli. V hospodě na Podháji je zase nový hospodský. Fousatý sympaťák. V lokále jsou opět kamna a vrátila se útulnost. Jen je zde dost zahulíno. Tlačenku nám sežrali mladí u dlouhého stolu, ale pivo je dobré a obsluha vzorná. Později se dovídáme, že Luboš, bývalý hostinský, sem chodí každé úterý hrát karty. Příště bychom mu měli zavolat, že přijdeme. Dnes už to nestojí za to. Je pozdě a jdeme na kopec. Cestu jsme našli v pohodě. Bezvadně jsme se vyspali.

Pěkné zimní ráno. Uvařili jsme kávičku a nakonec se i najedli, protože Honza mobilem zjistil, že u Králíčků je do konce měsíce zavřeno. Proto jsme z rozcestí u kapličky sv. Anny nešli dolů do Kacanov, ale pokračovali na Valdštejn rovně. Honza sice tvrdil, že je to prakticky po rovině, ale museli jsme přelézt kopec. Na Valdštejně měli otevřeno. Trochu jsme pojedli, ohřáli se a pokecali s místňáky. Jeden z nich nám doporučil hospodu v Borku. Je tam prý nový hostinský, má otevřeno prakticky pořád a dobře tam vaří. No uvidíme zítra. Pak jsme pokračovali k zámku Hrubá Skála. Cestou jsme se zastavili na vyhlídce Lvíček a obdivovali zasněžené skalní město osvícené posledními slunečními paprsky. Hotel Štekl u zámku byl zavřen, jako tuhle dobu obvykle, na zámek jsme však nešli. Pokračovali jsme dolů na Vidlák. Tady jsme povečeřeli a vyrazili k převisu za Věžákem. Nezmar Zdravotník i v mraze hrál u ohýnku na kytaru. Moc pěkný večer. Pak jsme se rozprchli po údolíčku spát. Zdravotník nahoru pod jeho převísek, Žluťák dolů k Věžáku a Honza se rozvalil pod „naším“ převisem.

V noci nás budil „koncert“ nějaké sovy. Jak Žluťák později zjistil, byl to puštík obecný. Houkal krásně, ale všeho moc škodí. Ale jinak se tu spalo příjemně. Po snídani jsme se vydali zpět na Vidlák. Od převisu jsme lezli pravým sešupem vzhůru. Dole mezi skalami to šlo, ale nahoře, na holém bubínku bylo namrzlo a bylo to „na cepín“. Nakonec jsme se však vyškrábali až na cestičku. Na Vidláku jsme si dali jen jedno postupové a vyrazili zkusit hospodu v Borku. Avšak ouha. Místňák nás včera balamutil. Bylo zavřeno. Vlak nám bohužel ujel před nosem a další měl jet až za dvě hodiny. Čekat se nám nechtělo a navíc jsme měli hlad. A tak jsme se vydali cestičkou podél silnice směr Sedmihorky. Všechny restaurace u silnice, včetně motorestu v Radvánovicích, však byly zavřené. Uspěli jsme až v Sedmihorkách v restauraci Sport. Sedli jsme si vedle bowlingové dráhy a za rachotu koulí a kuželek spořádali španělské ptáčky s rýží. Tedy ptáčky, ona to byla jen taková drť. Ale obsluha byla bystrá a nakonec jsme byli spokojeni. Až při odchodu jsme si všimli, že na tabuli, inzerující drškovku (tu už ale neměli) a ptáčky, je pod ptáčky drobným písmem připsáno rozlétané. Tak a pak už jen na nádraží a vláčkem domů.

Pěkný čundr, jako vždy. V pondělí mi zvonil mobil, mě neznámé číslo, a ozval se Luboš, bývalý hospodský z Podháje. Prý, kdy už se někdy ukážeme na Podháji. Přiznal jsem se, že jsme tam byli v pátek. Vynadal mi a příště že máme určitě zavolat, že by nás rád viděl. 
Paradoxně mi jeho taky. Škoda, že se neozval o týden dřív.

Honza