Prodloužený májový čundr 27.4 2012 - 1.5 2012
Prodloužený májový čundr

Pá

Sraz máme na Hlavním nádraží u pokladen, sestava Hanka, Zdravotník, Žluťák a Honza. Jedeme do Zbirohu jedním z posledních vlaků, který u zbirožského nádraží staví. Od půlnoci se začne jezdit po nových kolejích, které vedou mimo. Nejblíže bude nová zastávka Kařez, asi o kilometr dál, blíže Plzni, a cesta busem do Zbirohu se tak protáhne. Autobus nám neujel (jedeme na čas) a tak za chvíli vystupujeme v zastávce Zbiroh, U Slunce. Stejnojmenná restaurace nás zláká na jedno postupové (je tu „hustý“ vzduch a tlustá hospodská) a pak pokračujeme vzhůru podél zdi zahrady zbirožského zámku do Švabína. Zde povečeříme v restauraci Lesanka a již potmě pokračujeme dál. Přemluvil jsem kamarády, abychom si cestu zkrátili a nešplhali se až na vrchol kopce, na němž Čertova skála stojí, když pak stejně kempujeme dole pod kopcem. Nešli jsme sice úplně ideálně, ale určitě to bylo lepší než klopýtání kamenitou cestou do kopce. Zdravotník nakonec uznal, že to bylo rychlejší a pohodlnější i když stále tvrdošíjně chtěl vylézt až na kopec. Kemp jsme našli i zespodu v pohodě a za chvíli hořel ohýnek. Zdravotník ještě chvíli muzicíroval ale pak nás přemohla únava. Počasí bylo skvělé, takže každý si jen našel rovinku bez šutrů a za chvíli jsme spali.

So

Krásné ráno. Zdravotník po obřadu vaření kávy rozvášnil oheň, připravil žhavíčko a upekl nám výborný bůček. Kolem poledního, jako klasicky, jsme se rozloučili s Čertovou skálou u Zbirohu a nabrali směr Čertova skála u Líšné. Sešli jsme zleva po úbočí vrchu Holeček na silnici vpravo od Přísednice a zamířili do Jablečna. Za vesnicí jsme odbočili ze silnice k lesu a pokračovali kus po žluté a pak po silnici vzhůru na Řebřík. Kostel sv. Petra a Pavla byl k našemu překvapení otevřen a tak jsme si poprvé mohli prohlédnout i jeho vnitřek. Bylo vidět, že se někdo snaží kostel zachránit, ale ještě tu bude práce „jako na kostele“. Přispěli jsme do kasičky na opravy a pokračovali po sluncem vyhřáté silnici do Líšné. Do hospody Na návsi jsme dorazili notně vyžíznivělí a ušlí. Bezva jsme se tu napojili, pojedli a odpočali svým nohám a ještě za světla zamířili k další Čertově skále. I když byla „cesta zarúbaná“ (všude tu přes cestu ležely pokácené stromy), skálu a kemp pod ní jsme v pohodě našli. Honem na dřevo, připravit spaní, ohýnek, hudba a zpěvy, pivo, fernet a osvěžující spánek.

Ne

Východ slunce nad Čertovou skálou. Opět bude hezky. Snídaně, pečení špízů a špekáčků, balení a pokračujeme v pochodu. Dnes míříme na Kublov. Je velké horko. Snažíme se jít co nejvíc lesem a mimo asfaltky. Ovšem před Kublovem je holina. Krátíme si cestu přes louku, ale slunce pálí a pálí a Kublov se přibližuje jen pomalu. Hanka už toho má dost. Konečně docházíme k hospodě a můžeme si v chládku odpočinout, trochu se osvěžit a něco pojíst. Pak pokračujeme po úbočí vrchu Veliz. Jsou odtud pěkné výhledy na hrad Točník i Žebrák. Slunce se kloní k západu a objevují se krásné červánky. Do setmění docházíme k našemu mechovému kempu. V okolí nedávno řádili dřevorubci a Zdravotník vtipkuje, že nás ráno budou rušit a my se tomu smějeme. Večer proběhl v pohodě a utrmácení uléháme pod smrčky.

Po

Vytí pily a pád stromu. Jakoby přímo za našimi hlavami. S leknutím se probouzíme. Ten Zdravotník měl pravdu. Je to snad ještě horší, než jsme si v legraci představovali. Je 6:15. Děsný. Chvíli se pokouším ještě ležet, ale nejde to. Padají další kmeny a země se třese. Spěšně balíme. Kdyby alespoň ty pily tak nevyly. Ne, tady už nebudem ani chvilku. Hned vyrážíme pryč, bez snídaně. Tedy spíš se tak rozespale potácíme vpřed. Za námi stále vyjí pily. Hrozný ráno. Až asi po 3 km za silnicí a kopcem přestaly být slyšet. Nacházíme tu u pramenů Dibeřského potoka pěkný koutek. Zakládáme ohniště, vaříme kávičku (konečně) a pak chvíli uléháme pod jarně světle zelenými korunami mladých buků a snažíme se dospat. Pak pokračujeme do Svaté a odměňujeme se ve zdejší zvěřinové restauraci Na Svaté dobrým obědem. Odpočatí pak pokračujeme k rozcestí Hřeben nad Knížkovicemi. Chtěli jsme kempovat na Plešivci, ale protože sucho je stále větší, těžko bychom tam mohli rozdělat oheň. Zkouším se Žluťákem najít nějaké místečko dole pod Plešivcem v údolí u Vraního potoka. Ale je to tu dost nerovné a navíc podél potoka vede asfaltka, po které občas jede auto. Asi po hodině, notně utrmácení, to vzdáváme a stoupáme na Plešivec. Jakmile tam vylezeme, ozve se v dáli zahřmění. Žluťák žhaví svůj chytrý mobil a zkoumá pohyb bouřky z družicových snímků. Zdravotník mezitím postavil svůj bydlík a vybalil karimatku. Bouřka se blíží. Vypadá to, že nás okrajem zasáhne. Tady na kopci, nic moc. Jdeme tedy zase dolů, k altánku. Tam se alespoň budeme moci schovat. Zdravotník však své tropiko s karimatkou nechává na kopci. Pouze důkladněji kolíkuje. Na okolních kopcích se rozsvěcují body. Jsou to zapálené ohně. Dnes jsou totiž čarodějnice. Zapalujeme u altánku alespoň hromničku. Valí se černé mraky a slunce zapadá do červánků. Hromy a blesky se blíží. Uvažujeme, jestli bychom neměli seběhnout dolů do Knížkovic do hospody, ale z kopce se nikomu nechce. Zůstáváme. Zdravotník ladí kytaru a navzdory blížící se bouři koncertuje. Pomalu se stmívá, hromů a blesků ubývá. Bouřka nás minula. Ale bylo to o fous. Na Plzeňsku z toho černého mraku padaly i kroupy. Ještě chvíli vyčkáváme a pak znovu do kopce, na Plešivec. Nespadla ani kapka a tak rozdělání ohně nepřipadá v úvahu. Snad sprchne v noci. Byl to divnej den. Jak hloupě začal, tak i skončil.

Út

Ráno bez mráčku. Kávičku vaříme v našem ohništi na vařiči. Pak balíme a scházíme k altánku. Chvíli tu odpočíváme a kocháme se loukami žlutícími se kvetoucími pampeliškami. Pak klesáme do Knížkovic. Od domorodce se dovídáme, že hospoda je teď trvale zavřená a prý dlouho ještě bude. Její nový majitel, který ji koupil od obce, záhy zkrachoval… Ještě že jsme sem včera večer nešli. Pokračujeme tedy z kopce do Zdic a na oběd se stavujeme v restauraci Pod skalou. Pěkně jsme se napapali a pak už na nádraží. Hanka nás cestou olíbala pod kvetoucí jabloní aby neuschla a hups do vláčku a domů.

Bylo to opět velmi vydařené.

Honza