Čundr na Klabavu 13.5 2011 - 15.5 2011
Zpráva z čundru

V 17:40 odjíždíme naším oblíbeným rychlíkem o dvou vagonech (a to má ještě jeden z nich napůl pošťák) směr Zbiroh a Líšná: Mátl, Žluťák, Sušák a Já. Bohužel došlo ve vlaku k incidentu, který nám všem značně zkřížil plány.

Mužského člena povedené rodinky (tři ženy, tři děti a onen muž) přistihl údajně průvodčí na záchodě kouřit a žádal pokutu, nebo opuštění vlaku. Dvě z těchto žen se na průvodčího sesypaly a nadávaly mu tak, že zavolal policii a čekali jsme v Hořovicích třičtvrtě hodiny než přijeli. Tím pádem nám ujel autobus z Líšně. Mátl se zamyslel a už jsme volali Mirkovi, aby přistoupil do našeho vlaku a jeli jsme do Holoubkova směr Medový Újezd.

Zábava letos nebyla, tak bylo pivo, tlačenka a káva. Cestou do kempu nám krásně svítil měsíc a tak jsme to hladce našli, u ohýnku zabrnkali přehršle písní a spát. Ani jsme nemuseli stavět. Ráno snídaně a mažeme směr Dobřív – vodní hamr, oběd a razíme směr Žďár. Mátlovka nám volá z Prahy, že na osmou hodinu je hlášen vydatný a trvalý déšť. Když jsme přicházeli skoro k loňskému kempu, na křižovatce vyrostlo téměř nové odpočívadlo – stolek, lavice a stříška proti dešti. A Žluťák povídá, že bychom tam mohli přečkat déšť – a bylo jasno. Postavili jsme přístřešky, schovali jsme pod ně suché dřevo na ráno, rozdělali oheň a v devět začalo pršet. Přesunuli jsme se pod stříšku na lavice a za světla svíčky a lampičky hrajeme písně, které jsme ještě nehráli, a chčije a chčije, ale na nás ne. Jdeme spát asi ve dvě ráno a v osm přestává pršet. Suché dřevo hoří prima.

Po snídani spojené s obědem, balíme mokré přístřešky a míříme do Rokycan Kamenný Újezd (pivo). Po tradičně dobrém obědě, dáváme sladkou tečku – kávu a rakvičku se šlehačkou a čokoládovou polevou. Na nádraží se nám jde dost těžko, ale i přes to, to byl úspěšný a příjemný vandr.

10.5.2011 Zdravotník