Okolo Dubé na konci zimy 11.2 2011 - 13.2 2011

Jedeme do Zakšína! Oproti lednovému čundru tentokrát pouze ve skromné sestavě: Zdravotník, Žluťák a Honza. Holt pokaždé není posvícení. A to ještě Zdravotník jel se sebezapřením, protože byl parádně nastydlej a děsně chrchlal. Autobusák byl asi nějakej amatér, protože nám zastavil dobré 3 metry od vstupních dveří penziónu Zakšín. Tož jsme udělali těch 5 kroků navíc a konečně jsme byli v hospodě. Paní vedoucí nás přivítala s výčitkou, proč že jsme tu tak dlouho nebyli a museli jsme slíbit, že se polepšíme. Menu bylo klasické: domácí prejt se zelím a brambůrky, srnčí gulášek s knedlíčkem a spousta jiných dobrot, prostě klasika. Výborně jsme se najedli, okusili dobře ošetřeného Kozla 11° a vyrazili do vlhké tmy. Klasicky bahnem přes pole, do kopečka k altánku, z kopečka do údolí, za kamínkem vzhůru a byli jsme u Sfingy. Dřevo tu bylo od minule, takže jsme rychle a v pohodě rozdělali oheň a převis zabydleli. Zdravotník zahrál, já se Žluťákem jsme k tomu zabroukali, trochu fernetu okusili a šli do hajan.

Noc, za stálého Zdravotníkova chrchlání, proběhla v klidu. Vyjasnilo se a trochu mrzlo. Ráno, když jsem proloupl oči, Zdravotník už topil a vařil vodu na kávičku. Bylo krásné slunečné ráno, jak na jaře. Sluncem nasvícené holé koruny buků v okolí převisu se v ranním větru vlnily na pozadí modré oblohy. Zdravotník přitopil, aby bylo žhavíčko, a pak nám upekl masíčko – báječně naloženou krkovičku. Pěkně jsme se napucli a ještě trochu zbylo na příště.

Před polednem jsme se se Sfingou rozloučili, prošli údolíčky, pak přes kopec na Brabcov, po silničce do Rozprechtic a na kopeček k soše sv. Prokopa. Byl odtud pěkný výhled do okolí a na obloze se objevil jev „halo“. Pak jsme seběhli do Dubé. V restauraci U Nováků jsme si trochu odpočinuli a pak rychle na autobusové nádraží. Busem jsme popojeli ke křižovatce před Jestřebím, kde nás vcucnul hostinec Na Rychtě. Na tabuli u vchodu inzerovanému jehněčí se špenátem a bramborovým knedlíkem se nedalo odolat. Z příjemného stylového prostředí se nám ani nechtělo. Zatím se setmělo, ale převis u obory jsme našli v pohodě. Zakempovat, rozdělat oheň, prostě klasika. To vše bylo dílem okamžiku. Chvíli jsme poseděli, Zdravotník hrábnul do strun a pak unaveni po celodenním trmácení jsme hupli do spacáčků. Zdravotník zase hrozně chrchlal.

Probudilo mě cosi studeného v obličeji. Sněží! Jak fouká vítr, zanáší vločky pod převis. Jaro je to tam a vrací se zima. Ani se mi nechtělo z tepla spacáčku, ale Zdravotník už topil a požadoval na mě hrneček s připravenou kávou na zalití, řka voda se už vaří. Skvělej servis. Posnídali jsme, Zdravotník dopekl jako chuťovku zbytek masíčka a společně sledovali, jak sněhu přibývá. Kolem poledního naštěstí sněžit přestalo. Sklouzli jsme do údolí k oboře a pokračovali zasněženým Hraničním dolem na silničku, po ní k hájovně a pak do Starých Splavů k Brabčákovi. I tady nás obsluha ráda viděla a my zase jejich výtečný segedýn a svíčkovou a vůbec všechno. Prostě dobrá tečka za tímto pohodovým čundrem. pak už honem na nádraží do Doks, aby nám neujel vlak.

Byl to čundr dvou rozdílných ročních období. V sobotu jaro a v neděli zase zima. Ale byl skvělý, zcela pohodový, jako konečně vždy. Už se těšíme na příští. To už snad bude po zimě.

Honza